Rozlučka

sobota 13. 2. 2016

Můj denní režim... už ani neexistuje. To bude práce, dostat ho zase do normálu -_-

Na keiko jsem se vyklubala asi o půl hodiny později než obvykle :D ale katy jsem ještě stihla.
Jelikož mi bylo z pátku hrozně zle, skoro nic jsem nejedla. Navíc bylo venku kolem 20° C, takže jsme se potili jak v sauně. :D A můj výkon tomu pak taky odpovídal, horko, únava, slzy na krajíčku :D Ach ach, ještě že jste to neviděli.

Ale jinak bylo keiko moc fajn. A pak se vyrazilo na mou rozlučku, co mi uspořádali. Šli jsme do osvědčeného podniku Šója, což je kousíček od dódža a ještě menší kousíček od nádraží. Pilo se, jedlo se. Já statečně pila pivo, abyste věděli. Skoro jsem dopila i to druhé!

Dostala jsem několik dárečků, až mě málem rozbrečeli dojetím. Naštěstí už jsem byla v opojení alkoholu. Nišino-sensei mi nechal udělat cubadome s kytičkama a mým jménem na druhé straně, Mihori-senpai si vzpomněl na mé oblíbené One Piece, tak jsem od něj dostala dva tenuguie a ještě malou Hello Kitty v bógu. Hello Kitty nesnáším, ale tahle má ten sveřepý samurajský výraz a ... :3 není růžová... je super :3

Saori, fanynka Ozawa senseje, na mě taky nezapomněla. Krom sakurami posetého tenuguje, zeleného čaje a zelených KitKat mi slíbila, že až příště dojedu do Tokija, tak u ní můžu přespat. Navíc bydlí jen jednu stanici od Kóbukanu... a má pejska, co vypadá úplně jako plyšák.

Hlásit se znovu na VŠ, tak snad zkusím ten dvouobor - Japonština - FTK :D
Co je nejlepší na Japonsku? Že má kendó. A kendisty.
A jestli se mě budou ptát, jaké kamarády jsem tady v Japonsku našla, tak jim to povím... Reiko, Eri a jedno kendó dódžó :3

Po rozlučce mě ještě Šinkawa-sensei s notně opilým Murakami-sensejem lákali na suši, ale jelikož mi jely poslední vlaky, nedalo se nic dělat, pelášila jsem na nádraží.

Jo a taky jsme od pana vedoucího Šóji dostali kytičky, a jelikož tam bylo málo slečen, já dostala hned čtyři. :3 Kytičkýýý!!!!

Só-sensei vzpomínal na české cukroví, co jsem donesla na párty na konci roku. Já jim snad napeču a pošlu krabici, jak se vrátím :)

Ono to kendó není ani tak o mlácení lidí po hlavě (i když to tam taky patří :3 ), ale... jsou to ti lidi.

Ono to Japonsko není ani tak o těch svatyních, suši, konbini a všech úžasných věcech, ale... jsou to ti lidi. :)

Odpusťte podivný článek. Myslím, že jsem ještě trochu opilá O:)