Bude mi to chybět, hrozně moc. Výhled z okna pokoje, cesta na nádraží, červená brána školy, a to jsem se ještě nedostala ke Kóbukanu O:)
Celou úterní noc jsem balila a vážila kufry. Oba jsou napěchované a tak tak že se vleze ten větší do limitu. Ten menší snad ještě něco zvládne. O:)
Spala jsem asi tři hodiny, na rozdíl od Sondžin, která nespala vůbec, celou tu dobu se pokoušela zabalit :D
Asi kolem půl osmé jsme společně vynosily hory věcí do domečku na odpadky. A okolo půl deváté se Sondžin vypravila na letiště - jeden obrovský kufr, který váží tak dvakrát tolik, co ona, jeden menší kufr, dvě těžké tašky, taška s noťasem a ještě kabelka :) Já táhla velký kufr, na pomoc přišla ještě spolužačka z Polska se slečnou, kterou neznám, ale takhle ve čtyřech jsme dopravily Sondžinina zavazadla na nádraží Kjódó. Tam na Sondžin čekali její kamarádi, předpokládám z brigády, a všichni jsme ji doprovodily a dotáhly jí věci na Šindžuku, odkud už ji svezl autobus. Snad ji pustili do letadla s těmi všemi věcmi, chudáka :D
Díky Sondžin ale vím, že autobus na Naritu mě bude stát jen 2000 jenů (místo původních 3 100.- - je tam sleva pro důchodce a mládežníky :)) takže se zítra taky povezu autobusem :D jak jsem tahala ten Sondžin kufr, tak mě veškerá touha po dobrodružství ve vláčcích přešla :D (dobrodružství totiž budou ty 4 schody u nádraží :P a jeden obrubník :P)
Jak jsme Sondžin odmávali, vracela jsem se zase domů s nadějí, že si zarezervuju místo v letadle, ale houby s octem. Prostě to nejde. Můžu si jedině zarezervovat místo v letadle z Düsseldorfu do Prahy, kde je mi to upřímně jedno a výběr tam stejně moc není :D
Uvařila jsem si obří porci udonu, trochu poklidila pokoj a vyrazila na dobrodružnou cestu. Původně to měla být Akihabara pokus č. 2, ale jelikož je ten samý obchod i na Šindžuku, proč bych se trmácela někam dál :P
Ulovila jsem jedno pochybné denši džišo, elektronický slovník, nestál zas tak moc, ale i tak doufám, že bude užitečný :P kdyžtak to udám nějakému naivnímu prvákovi :3 ("tohle musíš mít v hodinách JCček, jinak v letňáku letíš (muhahaha)")
A zase domů, vysála jsem hory prachu a vytřela (heslo dne: hadr je lepší než topení), zametla zabordelenou předsíň a vůbec se snažila trošičku náš byt zkulturnit, ale všechno mi to kazil zážitek z kuchyně...
Víte, já si pořád říkala, proč v kuchyni cítím cigaretový smrad, když už tu Naomi týden není. A hádejte, co jsem našla... v koši v kuchyni, navíc pod sáčkem na odpadky - tři nedopalky! Já bych v té chvíli vraždila, fakt, že jo!
A ještě teď přemýšlím nad něčím hodně zlým.
No, za chvíli mi přijde kontrola pokojíčku, takže tímto tento výkřik končím a zřejmě... mě budete číst, až budu doma :)
Nebo na letišti :3 jeden nikdy neví, kdy se mu naskytne příležitost si postěžovat a zafňukat :3
Žádné komentáře:
Okomentovat