Co se tu dělo o Vánocích!

Hmm...

23. prosince, středa

Se konal velký úklid dódža, od desíti ráno, tak jsem tam hrdě vyrazila i s baťůžkem, připravená na trénink potom :D
Uklízení se započalo snězením mandarinky, rozdáním roušek (to je ten nejlepší nápad ever!) a šlo se na to. Jelikož se uklízí jednou za rok, zapojte svou představivost...

Přišlo spoustu lidí, prý tolik nikdy nechodí. Pobíhaly tam chvíli i malé děti a aktivně nosily věci :)

Já nejdřív vytírala skříňky s bógu v ženské části šaten v patře, což se pak ještě zvrtlo v chytání pavučinek (naštěstí bez jediného pavouka!) a utírání vrstev prachu z nejrůznějších předmětů :) taky se tam spousta věcí vyklízela, momentálně je polovina skříněk volná, bógu zabavena :D

Když se poklidilo nahoře, přešlo se poklízet dolů. Ozawa sensei na vše dohlížel :D

Lítala jsem pak s hadříky a umývala je a podávala těm statečným, co vytírali okna a parapety a další prachem zakryté římsy ve výškách, vymetala mezírky... nejlepší okamžiky byly bezesporu při čištění klimatizací, které jsou tam dvě obrovské. Nepodařilo se jim otevřít ani jednu, ale že to nejdřív ometli smetákem a pak brali vysavačem bohatě stačilo - hezky dolů sněžilo :D

Jeden statečný vylezl po žebříku a otíral větráky na stropě, navigován zespodu dalšími lidmi, kde to má ještě otřít zespodu.

Samozřejmě se i třídili věci, a tak jsem vyfasovala jeden hezký šinaj, obal na šinaje a několik cub (cuba - záštita) s obrázky :3

Posvačili jsme onigiri, dokončili úklid (ju, máme teď hrozně pěkné dódžo :D ) a šlo se na jídlo. A protože pak zůstala ještě skupinka, co se chtěla flákat, zašlo se ještě na další místo, kde bylo jídla méně, spíš se pilo a zajedli jsme to zmrzlinou.

24. prosince - Štědrý den

Byl fajn. :3 Zašla jsem si na půlnoční (v devět večer, vzhledem k tomu, že po jedné ranní už nejezdí vlaky, tak i kdyby půlnoční byla...), kostel narvaný, nebylo jediné volné místo k sezení (nutno Japoncům přiznat, že zodpovědně naplňovali lavice a nikdo se nesnažil roztahovat se :) ). Zazpívala jsem si Tichou noc a ještě jednu koledu (Andělé nám nad dědinou, jestli vám to něco říká) v japonštině, bylo to hezké.

A pak jsem po půlnoci nastartovala Skype a strávila na dálku štědrovečerní večer (to je teda spojení) s mou rodinou. A to bylo moc hezké :)

25. prosince

Jsem večer vyrazila na vánoční večírek k Noguči-sensei, za skupinku z Kjóda jsme koupili jahodový dort a druhá skupina donesla čokoládový, tak jsem si pak dali do nosu :) téda do pusy. Víte, jak to myslím :P
Veškerou pozornost tam na sebe strhl spíš malý vnouček pančelky, asi tříletý kluk, výskal a dováděl. A když neměl pozornost on, měl ji pančelky pes Čoko (čokoláda), který pořád obíhal okolo a snažil se získat kus žvance. Jednou se odrazil ze svých krátkých nožiček a zblajlz kus plesnivého sýra, co si lidi mazali na chlebíky. A pak ukradl kuřecí stehýnko přímo Kataríně z ruky. :D A hubování na něj nezabíralo. Hráli jsme dengu (? jak se postaví ta věž s dřevěných kostek a ty se pak vytahují a skládají nahoru) a komu to spadlo, musel zpívat. Poprvé to padlo na Katarínu (byla hned za mnou, gomen :D ) a pak to přišel shodit vnouček pančelky, tak...zpívala pančelka :D

26. prosince

To bylo včera. Ve tři začal trénink asi do půl páté, doopravdy jsem zase s fyzičkou v koncích jako na střední, akorát nemám těch 8 kilo navíc (brečí v koutku a lituje se... ne kvůli tomu, že váží míň! :D).

Pak každý odevzdal doprostřed šinaj (meč), ty se zamíchaly a pak tahaly, podle toho se zapisovalo pořadí lidí, jak půjdou spolu zápasit. No jo, konal se takový malý turnaj. Já šla se slečnou 4. danem a mé přání nedostat men hned v první sekundě (to se povedlo klukovi, co šel se mnou na 1. kjú :D ) se vyplnilo a vydržela jsem vzdorovat trochu déle :P
Celý turnaj vyhrála asi 21letá Saori, která je fanynka č. 1 našeho Ozawa-senseje, napálila dva meny finalistovi Šinkawa-sensejovi :D všichni z toho byli úplně nadšení. Saori se chystá příští rok na 4. dan a dává krásné rychlé meny. Asi se stanu její fanynkou. :3

Byl pak ještě čas, tak se ještě odjelo pár džigeik a šlo se, jak jinak, jíst a pít :D
Rozdala jsem všem české cukroví, nikdo to nevyplivl a tvrdili naopak, že je to hrozně dobré :3
Musela jsem udělat malý proslov, protože jsem udělala zkoušky na 1. kjú. Ještě k tomu jsem šla první :D ale všichni už byli napití, tak si to nikdo pamatovat nebude :D
Víte, jak má znít správný kiai? 440 Herzů! Takže pře tréninkem všichni povinně rozezpívat a nasadit krásné operní áčko!

No a sensei, co mě ve středu zval na nový rok k sobě domů, na to samozřejmě zapomněl. Ale mně to neva O:) nemůžu pořád někde poletovat, už tak jsem si rozhodila těma večírkama biorytmus, chodím spát ve tři ráno a vstávám okolo oběda :P takže už dost, musím něco udělat se svým životem a hlavně se začít učit na zkoušky!

Tréninky začínají zase až 6. ledna, tak dobrý (ne pro mé kendó (ne)schopnosti, ale že nebudu jen odpočítávat minuty do keika, ale budu studovat :P).

Název příspěvku

Úterý 15. 12.

Drby drby drby! Kámoška z Estonska si sem pozvala svého snoubence! Chodí spolu už 8 let (eeh o_O ). Estonka bydlí v Azeria House, takových kolejích, myslela si, že u ní může přespat bez problémů ty tři týdny ("On je snoubenec, je to moje rodina!"). No, ne, to se nepočítá jako rodina. (Členové rodiny smí přespávat.) Tak si zřejmě museli zaplatit další pokoj. Jo a on není vůbec hezký :P :D Správně se říká "není můj typ" :P O:)

Když jsem dojela na Kjódó, rozhodla jsem se trochu objevovat svět, protože protože bylo hezké počasí. Našla jsem pár zajímavých věcí :) a kameny ve tvaru srdíček, ty byly kouzelné <3 <3 <3

Středa 16. 12.

Poslední hodina kaligrafie, pančelka mi řekla, že mám pěkné znaky, tak jsem jí na oplátku odevzdala pěkně ošklivě napsané O:) není každý den posvícení O:) A prý nemáme test moc hrotit, že zas tak těžký nebude. Ha. Ha ha. Už abych se začala tvrdě učit.

Večer se mi nikam nechtělo :D ale nějak jsem se dotáhla na trénink. Sensejové mě sjeli, že zase dělám všechno špatně -_- ale že prý mě to do února zase naučí správně :D

Čtvrtek 17. 12.

Pančelka se mě ptala, co chci v budoucnu dělat. Už mě přestalo bavit jim sdělovat své ďábelské plány, jak chci učit, a plácla jsem, že budu šufu (žena v domácnosti) a že chci 8 dětí. Chudák pančelka z toho byla v šoku celý zbytek hodiny :D a prý jestli to chci s Japoncem, což jsem rázně odmítla, že Japonci jsou mrňaví O:) (teď kecám, potkala jsem celkem dost vysokých. Spíš je problém, že se vůbec nepotkávám s kluky Japonci ve svém věku, čili je vlastně vůbec neznám. A ani mě to nijak neláká. :) )

Pátek 18. 12.

Pančelka nás pozvala na jakousi Vánoční párty příští týden k sobě domů. Tak uvidíme, co bude :) Taky nám dala požadavky k závěrečné zkoušce. Asi se z toho zvencnu o_O

Sobota 19. 12.

Sobotní keiko! Jeden sensei se mě pokoušel naučit šestou katu, chudák, ještě jednou se mu omlouvám O:)
Už přišel Nišino-sensei, ale krom kat necvičil, holt pata ještě není zahojená :)
Po keiku mě zatáhl Mihori-senpai na čajíček (sedí se v dódžu), tak jsme vedli hodnotnou konverzaci. Nišino-sensei všem okolo ukázal moje džigeika ze zkoušek a všichni byli unešení, jak jsem tam čtyřikrát práskla dó... pravda je takové, že nic jiného bych v té situaci udělat neuměla, ale víte co, hrozně moc vám to zvedne sebevědomí :3
Pak ještě 5 odvážných vyrazilo na něco malého k zakousnutí :) což bylo hodně veselé. Jeden ze sensejů má svoji rockovou skupinu, kde hraje jakožto profík na basovou kytaru. Nasadil si pře odchodem čepici a Kodama-san na něj, že vypadá jako Glum z Pána prstenů, načež mu hned udělala kompromitující fotografii. Kterou okamžitě pověsila do skupiny Kóbukanu na FB :D
a Nišino-sensei, jestli nechci pracovat v Japonsku a že si tu mám najít ženicha :)
Muri dešó! :)

Star Wars a jiné květinky

Neděle 13. 12.

Šli jsme na kabuki. To je takové japonské divadlo. Vlastně, je to můj blog, proč vás připravit o  všechnu tu omáčku okolo :3

Sraz byl před školou 9:15. Jsem dítě zodpovědné :P a umím číst emaily! :P
Měli jsme si sami zařídit oběd, tak jsem vyrazila dřív a ukradla v obchodě něco k jídlu. A kafe. Pak jsem s tím kelímkem lítala po celém Tokiu, než se objevil odpadkový koš na "ostatní binec". :(
Ne všichni umí být tak dochvilní jako já, a tak jsem čekali před školou, pak jsme čekali před vstupem do metra, protože někteří lidi neumí ráno vstát a achjo :P

Dvě holky dokonce přiběhly až přímo do divadla (protáčí oči). No tak, když už vás někdo zadarmo protáhne na kabuki a ještě na další věci, neumíte ani ráno vstát? Ježkovy nohy o_O To je jedno.

Kabuki bylo super. Byla to taková činohra a dokonce se tomu dalo celkem rozumět. Pobíhal tam mladý samuraj, který vždycky všechno porazil, až ho pak dali do domácího vězení, aby se uklidnil. A protože se mu narodil syn, pobíhal po jevišti potom i malý roztomilý kluk. Hra skončila a ohlásili pauzu. Tak jsem po pauze čekala nějakou další hru nebo tak něco - a on začal koncert o_O S pódiem, osvětlením, všecko o_O

Jelikož jsem byla hrozně utahaná, polovina písniček jsem prospala :3 a byla jsem ráda, že už to skončilo... taky mě mohli varovat :D

Pak jsme vyrazili na Sky Tree, z necelých 500 metrů koukali na Tokio v mlze (ale bylo to super). Sky Tree se stala taky přechodným domovem všeho možného ze Star Wars, dokonce tam dělali lidem i fotky se světelnými meči (chciiiii :D )... jedna Němka tam celou dobu fňukala, jak je unavená a bolí ji nohy. Tak nechoď ve střevíčkách na podpatku, ne? o_O

Tak akorát jsem pak stihla dojet na Jocuju a jít na mši. Po mši jsme hrdě a svižně vyrazila zpátky na vlak, když tu mi došlo, že mi něco chybí - deštník. Ještě svižněji jsem se vrátila do kostela, ale deštník už nikde nebyl :D
Mého zmateného hledání si všiml nějaký pán - cizinec - a že jestli se sháním po deštníku, že už ksotelníci odklidili. Tak jsem zneužila pana kostelníka a ten se mnou ještě utíkal na recepci - ať jsme tam dřív, než zavřou :D nebyla jsem venku z kostela ani pět minut - tak rychlí jsou Japonci v uklízení :D

Asi půl hodiny před deadlinem jsem poslala svou poslední slohovku a tím pro mě dlouhá dlouhá dlouhá neděle skončila.

Pondělí 14. 12.

Jsem se naštvala na ostatní zahraniční studentky. Asi jsem hrozně nesnášenlivá osoba. Ale neba mě, jak mě ignorují o_O no co, já je nepotřebuju :P akorát jsme se domlouvaly v neděli, jak půjdem společně do zoo a všecko... a já teď fakt nemám chuť kamkoliv s nima chodit. No to je jedno.

Byla hodina ikebany. Měl být jakýsi test, nakonec se z toho vyklubalo jen to, že jsme si měli zvolit vlastní téma a udělat ikebanu. Pak jsme vyklidily učebnu a pančelka si to všecko prošla podle sebe :)
Ráda útočím na lidské city, tak jsem jako téma napsala: Babiččin dům. A vymyslela k tomu hezký příběh :3 Protože volit si jako téma "Láska" je pěkně ... otřepané :P

Pančelka moji ikebanu vybrala mezi asi 10, které pak všem ukazovala a my o nich měli něco málo říct. Tak mě to trochu potěšilo, i když ta ikebana nebyla zas nic extra, pár Japonek si s tím pohrálo moc hezky, že jsem jen záviděla :)

Áááááá

Co se dělo :3

Úterý 8. 12.

Obávám se, že jsem jen drze flákala. V konverzaci jsem dostali jako téma rovnost mezi pohlavími, kdy nám pančelka pouštěla video, jak podávají návrhy na změnu různí cizince, žijící dlouhodobě v Japonsku. Jedna trvala na tom, aby si ženy nemusely měnit po svatbě příjmení. Ta diskuze mi přišla asi nejzajímavější. U nás je celkem běžné, že se příjmení změní, většinou to manželčino, výjimečně si příjmení změní muž. V Japonsku to funguje podobně, akorát jim tam chybí to -ová :D většinou si mění příjmení žena, ale někdy i muž. Nutno podotknout, že tady mají ke svým jménům trochu větší vztah - ...můj dojem O:) to víte, ty znaky, co mají svůj význam a tak :)

Slečna, co mluvila ve videu, byla Číňanka. Její jméno má tuším celkem 3 znaky? Takže chápu, že když by si změnila příjmení, tak je to pro ni, jako kdyby vyměnila celé jméno. A pak taky mluvila spolužačka z Taiwanu, že třeba její babička po svatbě ke svému jménu přidala ještě znak ze jména svého muže, ale že dneska už to lidi nedělají. Mají stejné jméno i po svatbě. Přeci si nebudou prodlužovat jméno :D

Já si to nějak neumím představit, nechat si i po svatbě své rodné příjmení. Protože, víte co, pak by se musely i děti jmenovat po mně a už by byl oheň na střeše :D

Středa 9. 12.

Středa, kdy jsem se dotáhla na další hroznou hodinu kaligrafie (kaligrafie sama o sobě je super, ale ty hodiny mě neba s tou pančelkou O:) zlá na mě nejni, ale ale ale!). Pak jsem měla mít sraz s Eri a učit ji česky, ale na poslední chvíli napsala, že je nemocná. Tak jsem zajásala, jak budu mít víc času...

...který se mi podařilo strávit tím, že jsem šla spát O:) prosím, naučte mě někdo chodit spát v deset -_-

Čtvrtek 10. 12.

Test z gramatiky jsem dala na 77/80, spokojená sama se sebou :P
Po vyučování jsem se chvíli flákala, o půl třetí jsem měla sraz s Reiko a spolu jsme šly na karaoke. Bylo to nejlepší odpoledne :D Po. TŘECH. Měsících. Jsem. Si. Mohla. Pořádně. Zazpívat. <3

Reiko má podobný vkus na hudbu jako já, a tak jsme poslední písničky zpívaly obě a skákaly u toho po sedačkách, jak to Reiko dělala se spolužačkama na střední. Ty dvě a půl hodiny utekly jak nic a než se vrátím domů, musím ještě jednou na karaoke.

Mimochodem, japonské karaoke - každý si tam zaleze do své vlastní světničky (velikost podle počtu lidí :) ), tam je velká obrazovka, člověk si vybere z šíleně obrovské zásoby písní (můžete i změnit polohu písně třeba), popadne mikrofon (my tam měly 2) a už se jede :) Pití v ceně :3

Pátek 11. 12.

Dopoledne jsem do sebe nalila spoustu znaků a jejich čtení a taky si vytřela pokojíček (pod postelí asi nevytírali od doby, co tu postel přistavili), protože večer měla přijet kamarádka z Kjóta na přespání.
Pak hurá do školy, napsat test na 100 % (pché, byl jednoduchý, žádné přemýšlení, jen se nadrtíte seznam a pak ho vyblijete na papír o_O ) a hurá na vánoční večírek na velvyslanectví. Ten byl hrozně milý, byl tam krásný vánoční stromeček, zpívalo se spousta koled a pan kuchař udělal bramborový salát, řízečky a i nějaké cukroví. Rohlíčky byly otřesné (ale kdo ví, jaké přísady se tady dají sehnat, takže nekritizuju práci pana kuchaře, ale jen ty rohlíčky :D ), zato pusinky byly skoro jako od maminky :3 bylo to fajn. Na Šindžuku jsem se pak našla i s kamarádkou, obsadily společně Kjódó a bylo fajn.

Sobota 12. 12.

Vypustila jsem kamarádku do víru Tokia a sama se flákala, dokud nebyl čas vyrazit na trénink. Tam se konečně po sto letech objevil můj oblíbený japonský senpai, co se mu nedávno narodil syn, akorát jsem nějak nevychytala ty džigeika a už jsem ho neodchytila, snad příště :(
Večer jsem se zoufale pokoušela napsat alespoň kus slohovky, ale prostě nejsou nápady, hrůza! A zítra jdu na kabuki :3 to je prosím japonské divadlo :3 takový ten typ, kde se hezky spinká. Škoda, že tu nemám svůj polštářek s králíčkem, vzala bych ho s sebou O:)

Povídali, že mám zase napsat :)

Tak já teda napíšu!

Středa 2. 12.

Podařilo se mi udělat si trapas u pančelky z kaligrafie. Ale mohla za to ona. Pro jistotu se jí ptám, co všechno chce napsat na to novoroční přání, tak mi to nadiktuje a ukáže - a pak jí tam nakonec chybí kandži... tak to necháme být s tím, že jsou moc těžké O:)

Měla jsem pak sraz se slečnou, co v únoru přijede do Olomouce studovat a chce naučit něco česky :) Je moc milá a zvídavá, tak jsem jí slíbila, že něco... zkusím :D není to zas taková legrace, učit mateřský jazyk nějakého cizince :)

A večer na trénink, neb se blížily zkoušky. Nišino-sensei si zranil patu, tak si mě vzal do parády Šinkawa-sensei. Všechny senseje úplně zbožňuju. Až budu velká, chci být sensei.

Čtvrtek 3. 12.

Napsala jsem test z gramatiky na 100 %. Netuším, kdy jsem se to všechno stihla naučit a naládovat do sebe, ale povedlo se mi to. Heč heč. Bohužel nemám vyhráno a musím v učení pokračovat dál a dál :) Zkoušky tu budou cobydup.

Odpoledne jsem si udělala výlet na Ueno, kde jsem pobloudila a když jsem se, rozhodnutá už nebloudit, vracela stejnou uličkou zpátky a přemýšlela, koho se zeptám na cestu, onen kendó obchod se zjevil přímo přede mnou. To je specifikum kendó obchodů - objevují se a zase mizí, jak se jim zachce. Sebrala jsem jim tam jeden obyčejný šinaj, protože na zkoušky chodit s jedním je dost ošidná věc :D a ještě nové keikogi, které mi i podepsali :3 slintala jsem nad postavičkama z One Piece oblečených do bógu, ale prozatím jsem odolala O:)

Pátek 4. 12.

Mě čekaly dva testy, jeden na slovíčka, to byla hračka :) a pak ten na gramatiku. Jako jediná ze skupiny tam dostávám listy na N2 gramatiku, ostatní mají N1, o úroveň výš. Na listu je vždycky cca 5 výrazů, které byste do češtiny přeložili stejně (např. bez ohledu na), ale použitím se liší (použijeme s obecným výrazem/s konkrétním/ jen když má mluvčí červenou čepičku), takže naučit se těch výrazů pak 50 a pro každý jeho specifické použití, to byla práce o_O navíc, když jsem ve čtvrtek usnula, aniž bych se dostala alespoň za polovinu :D ale dohnala jsem to za páteční dopoledne a test dala na 12 bodů z 15, což bylo super.

Sobota 5. 12.

Drze jsem dospala trochu ze svého deficitu :P a mazala na trénink. Doladit detaily u kendó kihon kata, proběhnout se párkrát sem a tam a mlátit u toho senseje po hlavě, bylo fajn :3 a pak hurá domů...skoro O:) táhla jsem s sebou bógu (brnění), šinaje a bokken. A ještě jsem šla na procházku, kouknout se, kde mám vlastně další den tu tělocvičnu, kde se bude konat zkouška :D

Neděle 6. 12.

Nejlepší den :P
Zkoušky měly začínat v 9, tak si říkám, asi bych měla přijít dřív :D
Ne, neměla, příště budu vědět a pospím si o tu hodinu déle :D nejlepší bylo, jak jsem tam čekala a začaly se tam scházet děcka, spooooustu děcek (vyšší stupeň základní školy). Naštěstí ty davy mířily na basketballový zápas a na zkoušky kenda tam zůstalo jen 44 účastníků + nějaké doprovody :)

Byly to zkoušky od 3. do 1. kjú s tím, že šly dvě děti na 2. kjú a zbytek, těch 42 lidí, šlo na 1. kjú. Většina byli ti školáci :) pak dva kluci z mého dódža, jeden starší pán a dvě starší paní, které začaly s kendem spolu se svými dětmi a děsně je to bavilo.
Nejdřív jsme společně opakovali katy a pánové nás pozorovali a opravovali ty největší chyby. Pak už se šlo do bógu a postupně podle čísel se dělalo kirikaeši (taková sestava seků, kdy mlátíte druhého po hlavě o_O :D většinu z toho kryje vlastním mečem :D ) a pak měl každý dva zápasy. Já měla číslo 40, takže jsem byla skoro poslední. Na kirikaeši všichni spěchali, jako kdyby se tím rozcvičovali, já to vzala celkem pomaloučku polehoučku O:) no jo, aby sis pro sebe neurvala kousek pozornosti, co? :P
Tačiai, zápas, jsem měla nejdřív s mladou holkou, to bylo fajn, mlátily jsme se po hlavě. Pak jsem šla s tou jednou starší paní, která dělala krásné velké nápřahy, tak jsem jí dávala krásné údery na bok - dó O:) Všichni z toho byli paf, ale pro mě to bylo trochu - co jiného jsem mohla dělat? :D
Zkoušky udělali úplně všichni a taky dostávali lístečky od komise, co mají vylepšit a podobně. U mě se pán zastavil, kouká na mě a povídá: Manten! (Plný počet bodů.) Páfekuto! (Perfect!) :D Tak já žádný lísteček nedostala :D
Přišel nás tam podpořit Nišino-sensei a v komisi byla Kodama-san z Kóbukanu, bylo to fajn. Pánové tam pořád poletovali a všechny kontrolovali, jestli mají dobře uvázané brnění a jsou vůbec hezcí, kdo nebyl, tomu to opravili (to nebylo jak zkoušky u nás :D ale taky tam byly samé děti, že :) ). Stres mě opustil po prvním menu u kirikaeši a tak nějak jsem si ty celé zkoušky užila :)

Ze zkoušek jsem zamířila rovnou na normální trénink, když už jsem byla v Nakanu :) a z tréninku pak na mši. V kostele sv. Ignáce už mají stromečky se světýlky :D náš otec by to asi nerozdýchal :3 a byla zase "folková mše", takže se zpívaly písničky i z Taizé.

Pondělí 7. 12.

Odpoledne na ikebanu, vyráběli jsme takové věnce :) pančelka povídala, ať to ukážu mamince. ...a že to je hezké. No, je strašný, ale snažila jsem se :D

A večer jsem jela na velvyslanectví na Mikulášskou besídku. Z nádraží Ebisu jsem směle vykročila úplně opačným směrem, naštěstí díky Google Maps a GPS jsem trefila s 15minutovým zpožděním O:) přišla jsem akorát na houslový koncertík, snědla jim kousek dortu, pár kousků ananasu, poslechla si Sushi In Da House, zažila pěkný trapas s Mikulášem, který, když vyčerpal zásobu dětí, upřel svůj zrak i na nebohé zahraniční studenty :D ...zazpívala si pár českých koled a šupala domů :) Byla to taková hodně nóbl akce na moje kytičkované boty, ale bylo to fajn :)

Tak to je tak nějak všechno O:)

Hodilo by se mi Duo Kýbl a Hadr

Úterý 1. prosince 2015

Jsem se dneska celkem naštvala o_O a uklidila celý byt. Taky jsem jediná, kdo tady kupuje věci jako toaleťák, mycí prostředky o_O ale dobrý -_- máme to teď tady pěkné. I můj pokojíček je pěkný.

Je tady pěkné počasí, víte? Deset stupňů, svítí sluníčko...

Dneska jsme měli sraz všech zahraničních studentů. Přišly konečně vypálené hrnečky, co jsme si vyráběli :) Můj se vcelku povedl, snad ho nerozbiju, až ho povezu domů :)

Víkend

Sobota 28. 11. 2015

Jsem se přihlásila na výlet s International club-em. Sice jsem čekala podobou katastrofu jako byla Kamakura, ale nakonec to bylo super. Bylo nás jen pět a jedna slečna Japonka, co si nás chudák vzala na starost. Svezli jsme se metrem na stanici Tókjó, která je děsně velká a je tam děsně málo lidí. Tam jsme trochu pobloudili, ale i přes sabotáž různých špatných radičů cesty jsme došli - ke stanici cestovky o.O

Hato-basu, autobusy Holub. Vozili jsme se v autobuse plném Japonců :D starých pánů a paní :D s paní průvodkyní. Udělali jsme si společné foto před mostem o.O, obhlídli sochu Masašigeho na koni, koukli na Asakusu, kde jsem konečně ochutnala takojaki (mmmmmm :3 ) a ukončili to výjezdem na Tókjó Tower, která má snad okolo 300 metrů? Ale my byli jen ve 150 metrech, byl už večer, tak jsem ve světle zapadajícího slunce viděla horu Fudži, velká romantika (pokud by tam nebyly jisté otravné okolnosti).

Jo a v Tókjó Tower se nachází velká koncentrace One Piece (jediné anine, které jsem ochotná sledovat) - je tam něco jako muzeum, kam jsem nešla, nebyl čas a peníze :D ale i obchod se VŠÍM okolo One Piece, tak mám tenugui :3

No a pak jsem vyrazila se spolužákem na Česko-slovenskou párty, což byla na jednu stranu celkem legrace, na druhou stranu jsem mohla víc spát, protože:

Neděle 29. 11. 2015

Jsem šla spát v jednu, vstávala o půl šesté, v sedm byla na mši  (podívejme, začal nám advent a Japonci už v kostele  neklečí).

Pak rychle domů na oběd, protože v jednu mám speciální trénink :D
A proč že jsem se ráno hnala na mši v době, kdy všechny hodné děti spí a zdá se jim o sušenkách?

Říkali, když jsi v Japonsku, musíš se aspoň jednou jít podívat do onsenu. A když mi to nabídli :3 moc času už mi tady nezbývá, a tak jsem popadla příležitost za... cíp ručníku o.O

A je to fajn po čtyřech hodinách tréninku :3

Po onsenu  (vlastně onsen je něco jiného, tohle bylo sentó, veřejné koupele? ) jsme si vypili tradiční mlíko, pak mě pozvali na gjózu (mmmm :3 ) a dokonce mě dovezli domů autem... asi mě mají rádi nebo co, já to nechápu O:) měla bych jim asi upéct sušenky :3

Fotky ze sobotního výletování:

Příspěvek

Mám se fajn.

Eeeeeeh

Je pondělí 23. 11.

Nesnáším pondělí.

V sobotu jsem šla na trénink kenda. Nikomu jsem neřekla, že mám narozeniny. Trénink byl fajn, Mihori-san mě učil suriage-men a debana-kote. Na něj se to dělalo dobře :)

A pak se pil čajíček, já sebrala zbytky odvahy a zeptala se, jestli můžu na zkoušky. A můžu. Pak se šlo na jakitori. Bylo to super, popovídala jsem si, zasmála se :P

A ještě k tomu to za mě zatáhli a dostala jsem kytičku a domů jela se sensejem...

V neděli jsem šla do dódža už na jednu hodinu, cvičit kihon kata, co mě senpai nenaučil :P je jich moc!
A Nišino-sensei mi vypracoval plán, jak to vše stihnu nastudovat za ty dva týdny.

Tak se teď pilně učím katy...

Ikebana byla taková zvláštní a nebavilo mě to. O.o Tady pár obrázků a já jdu spát.

21. 11.

Včera jsem zažila nejlepší narozeninovou párty, na které nikdo nevěděl, že mám narozeniny. :D Dokonce jsem dostala i kytičku!

A proto miluju kendó. Kendisti jsou super!

Co se děje? Proč nepíšeš?

Protože je to pořád dokola totéž :D

Dneska je úterý 17. listopadu. Moc dobrý den :3

Víkend jsem prokendovala, v neděli mě jedna malá holka tak pomlátila, že mám na stehně čtyři jelita a jestli mě budete štvát, řeknu, že jste to udělali vy :3

Mimochodem vypadá to úžasně, mám fotodokumentaci.

V pondělní hodině ikebany jsme se koukali na dokument a pak psali slohovku, proč jsme si vybrali zrovna tento seminář, co s tím chceme dělat potom... :) ale žádné kytičky :'(

V úterý jsme se vypravili na velvyslanectví ČR s dobré víře, že tam bude spousta jídla :D

Cesta byla úmorná. Měla jsem pocit, že objíždíme celé Tokio :P nicméně nakonec jsme hrdě dorazili na stanici Hiroo a hrdě došli na velvyslanectví. Moc brzy.

No nakonec jsme se dočkali, byli vpuštěni dovnitř, dostali najíst napít a pokecali si. Bylo nás tam nakonec asi jedenáct lidí, co tak nějak studují převážně v Tokio (a dva spolužáci dorazili z Ucunomije). Pan velvyslanec byl super, lidi byli super, mají v plánu další setkání, bylo to hrozně fajn moct mluvit česky o.O

Cestou zpátky jsem si zažila opravdovou japonskou tlačenici ve vlaku a unavená se vrátila v deset večer domů. Uf.

Sangúbaši no bóken

Čtvrtek 12. 11. 2015

Je takový hezký podzimní den, venku asi 16 stupňů, sluníčko svítí. Nasedám na vlak domů a říkám si tak, že se mi zas tak moc domů nechce.

A tak vystoupím na druhé stanici od Šindžuku, Sangúbaši. Neboli, jak tady zdůrazňují anglické nápisy - Most Sangú :P

Chvíli bloudím okolo nádraží, pak se vydám k největší koncentraci stromů. Projdu okolo Tokijské jízdní školy  (to si vymyslela, prostě se tam jezdí na koních), okolo Poníkovského parku (je tam kolečko pro poníka, co vozí děti, zatímco dospělí sedí trapně na lavičce...to si taky trochu vymýšlím :D ale kolečko i poníci tam jsou!).

A pak se objevil vchod do parku, já si prohlídla kousek ze svatyně Meidži (doufám :P) a spokojeně si odjela domů. Překvapilo mě, kolik tam bylo cizinců  (skoro všichni), protože jsem si přišla jako v malé vesničce - musela jsem si připomínat, že jsem stále v Tokiu :3

A tady pár nicneříkajících fotek.

Rolničky, rolničky

Pondělí 9. 11. 2015

Gaššuku bylo super. Párty v sobotu večer ještě lepší :D

Když jsem šla v pondělí do školy, v nějakém obchoďáku vyhrávaly Rolničky, rolničky :P

Na křižovatce u nádraží jsem potkala paní učitelku z ikebany. Ona je taaaaak milá! To je prostě japonská babička, která má v sobě toho japonského ducha... :3

Obědvala jsem dle úmluvy s kamarádkou Reiko a jejími dvěma kamarádkami, které jsou blázni do modelek a západních herců :D Reiko je hrozně fajn, normální holka, doufám, že jí ten výměnný pobyt vyjde a přijede!

Ikebanu máte na fotce, i můj dnešní oběd :) (rizoto s vajíčkem, mrkvová polívka, bramborová placka, zelí, pomeranč) :D

Vymysli název

Pátek 6. 11. 2015

Vždycky, když ve vlaku hlásí "děkujeme, že cestujete Odakjúsen...", říkám jim v duchu "nemáte zač, stejně nemám na výběr". Jednou jsem to řekla i nahlas, ale nikdo to nepochopil :P

V pátek je japonština zaměřená na čtení. Čím méně textu rozumím, tím lépe odpovídám. Tedy, to není úplně pravda, nicméně, dnešnímu textu jsem vůbec nerozuměla, ale vytušila jsem téma, o kterém jsem naštěstí něco  (hodně :D ) věděla, a tak jsem mohla odpovědět... na otázky, kterým jsem moc nerozuměla :D
Dneska jsem měla štěstí :3

Ještě stále poctivě nosím roušku. Je to super, člověk nemusí řešit nové kamarády na nosánku nebo tak :3

A mám se fajn...

Pátého listopadu

5. 11. 2015

Heč heč, mám dneska svátek. Takže jsem se celý den flákala a koupila si čokoládu. Vlastně dvě. Výzkum terénu, chápete.

Taky jsem si vyprala, abyste věděli :P

Šla jsem do koupelny a koukám, jak máme krásně čisté umyvadlo. Pochvalně pokyvuju hlavou, která z holek to tak krásně uklidila.

Načež jsem si vzpomněla, že jsem to umyvadlo drhla včera já, když jsem si chtěla něco v umyvadle přeprat... no... taky dobrý...

Rýmička už je skoro pryč, zítra si jen odbýt školu a pak hurá na gaššuku :3

Rýmička

Chytila jsem na pasece....tam ne, kdo ví, kde to bylo.... žížalu...tu ne, ale rýmičku ano.

V úterý mě totálně položila, nu což, strávila jsem den v karanténě v pokojíčku, sledovala online přenos mistrovství Japonska v kendu a fňukala senpajovi do zpráv.

Ve středu mě čekala kaligrafie, dělali jsme zase ty příšerné znaky a mně bylo na umření :D to z těch přechodů teplo - zima - teplo - vedro - zima :P

Večer na kendó - musela jsem tam jít tak či tak pro věci, protože o víkendu pojedu na gaššuku, tak jsem se vyhecovala, nasadila čočky.... a bylo to fajn, krásně mě to protáhlo, bohužel návrat domů to celé pokazil, ale už mi netřeští hlava :) Zítra snad bude ještě líp!

A tady máte pár legračních fotek. Jo, nosím vzorně roušku jako Japonci :P jako super věc, ale když se chcete vysmrkat, stejně ji stáhnete dolů! Ano, kašlu na etiketu a když potřebuju, tak se vysmrkám :P samozřejmě decentně, potichu a bez prohlížení....nechme toho O:)

Střípky z pondělka

Pondělí 2. 11. 2015

Akce vytiskni svůj úkol do ikebany byla úspěšná, dokonce jsem odhalila podlost školní tiskárny - tisknete-li více dokumentů, musíte pro každý naklikat svůj kód znovu.

Na ikebaně jsme dělali stejný typ jako minule, ale tentokrát se třemi druhy květin. Neznám český název ani jedné :D Ještě před hodinou, protože tam na chodbě straším vždycky moc brzy (a kradu školní wifi :P ) jsem viděla, jak vyšla na chodbu vyučující a dvěma asistentkám něco vykládala. A tak nějak to vypadalo, že si na něco stěžuje. Že si stěžuje na zahraniční studentky :D ale nechtěla jsem poslouchat, nenápadně jsem se zase vzdálila, ale pořád mi to vrtá hlavou, protože jsem hrozně zvědavá :P

Nicméně naše hodina proběhla v klidu a míru, paní učitelka byla hrozně milá, vykládala si se mnou, když mi opravovala ikebanu (to prostě nepochopíte, vypadá to strašně, ona přijde, dvě kytky posune o centimetr sem a tam a najednou je z toho ta kouzelná ikebana jako na jejím stole :D ). Ptala se, jak dlouho tady budu, že mám doma všechny ikebanu naučit a ať si pořídím knížku o ikebaně, že je to super věc :3 no škoda, že nemůžu místo kaligrafie chodit ještě na druhou ikebanu :(

A když jsem odcházela domů, procházela jsem okolo jedné třídy a koho nevidím - Václav Havel! Tak zůstanu stát a koukám se studentkami na video, na kterém běží dokument o Československu a sametové revoluci a já si říkám, že to moji republiku v Japonsku vídávám nějak moc často :D

Jen se drze chlubím

Neděle 1. 11. 2015

Máme tu listopad. Samozřejmě ani v neděli jsem nikam nevyrazila, protože jsem flákač a lenoch :P

Ale jen dopoledne O:) a proto jsem vyrazila na svůj obvyklý nedělní maraton - kendó od půl třetí do pěti a pak na mši k jezuitům.

Kendó bylo fajn. Od doby, co mám nafudu (...prostě jmenovku :D ), na mě volají jménem a zní to moc hezky :3 a dostávám speciální úkoly. Třeba že necvičím wazy, ale pořád kihon, a nedělám motodačiho, jen běhám, křičím, mlátím. Stěžovat si na to můžu jen naoko, aby se neřeklo, protože kihonu není nikdy dost :D
Jako obvykle byl po nacvičování technik prostor pro džigeika, u kterých jsem si odchytila senseie, kterého jsem ještě v dódžu neviděla. A ten mi na konci řekl, že jsem džózu - šikovná (tetelí se blahem). To bylo tak milé <3

A pak jsem jela na mši (jako vždy zpocená a modrá :D ) a byla to zrovna "folková" mše, dostali jsme speciální zpěvníčky a v nich, co to nevidím, písničky z Taizé! Tak jsem si zazpívala Každý den Pán mi sílu dává v japonštině. A taky tam byla původně česká "Nebojte se, radujte se" s japonskými slovy a i další taizácké písně (ještě pořád je z toho radostí bez sebe).

Jinak tady pomalu klesá teplota k 15 stupňům, už váhám, jestli to zvládnu venku v mikině nebo už mám vytahovat bundu.... o_O on se totiž člověk bez problémů zahřeje ve vlaku :D

Sobotní flákárna

Sobota 31. 10. 2015

Nikam jsem nešla. Venku bylo pod mrakem, dostala jsem záchvat sociální fóbie, tak jsem zůstala celé dopoledne zavřená doma. Přičtěte mi alespoň bodíky za úklid kuchyně, záchodu, vyprání ručníků  (všech špinavých, ne jen těch mých :P ) a taky úklid mého pokojíčku. Snažila jsem se :P

Možná teda vyrazím zítra na výlet o_O ale spíš se mi líbí plán Sondžin - dát si budík na 12:30, o půl druhé si udělat oběd a ve tři hodiny si dát sprchu :D

Já po třetí pobalila věci a šlapala na kendó. Tedy... mé cesty nádraží začínají vypadat takto: svižný krok až k zelenině, kde prodávají i květiny, tam to vezmu zkratkou a sprintem až na perón a naskočím do vlaku :D vidíte, každý den běhám :D

Trénink byl super, bylo i kakarigeiko! Po tréninku mě Mihori-san zatáhl "na čajíček" se sensejem a pak jsem, ani nevím jak, skončila v jakési hospodo-baru-rychlém občerstvení, přišla o 400 korun :D ale hezky si popovídala O:) jo a jídlo bylo dobré :3

Co dělám, když se rozední

Čtvrtek a pátek

Nadpis je chabou parodií na novozélandský dokument o upírech :3

Máme spoustu úkolů a čeká nás ještě víc testů. Příští týden jdu do školy jen na ikebanu, kaligrafii a páteční japonštinu, protože si to zasloužím! :D

V pátek jsme měli zase setkání u oběda. Odeslala jsem podruhé dopis do banky, vybrala peníze  (ještě že si zapisuju pin :P ) a rovnou zaplatila nájem. Cestou vlakem domů mi na rameni usínala studentka. Neměla jsem to srdce jakkoliv ji budit, neb jsem jí velmi dobře rozuměla. Mně se v takových případech podařilo ukořistit místo na kraji a padat na tyčku :P :D

Doufám, že se máte hezky. Asi vstoupím do klubu fanoušků udonu. Udon je super věc. Je to skoro jako špagety, ale lepší :3

Klikyháky a zamotaná soba

Středa 28. 10. 2015

Všechno nejlepší k narozeninám, Sebastiáne! :D Bohužel, v Japonsku tvoje narozeniny neuznávají jako státní svátek, a tak jsem musela do školy.

Myslela jsem, že  budeme znovu prznit další sestavu znaků, ale pančelka dostala náladu na tyranizování, a tak jsme malovali znaky, ze kterých vznikala hiragana. Opravdu to vypadalo jako takové čmárání, v mém podání navíc velmi neestetické čmárání, a tak ni pančelka zase na konci hodiny řekla: Je to těžké, že? V překladu: Tvoje znaky vypadají příšerně, ale že jsi ten zahraniční student, tak to překousnu :D

Máme úplně nádherné počasí. Včera kolem dvaceti stupňů, dneska asi 22 a pořád svítí sluníčko. Brzy má přijít déšť, ale zatím je hezky :3

Objevila jsem kratší cestu do školy :D "objevila" není ten správný výraz, ukázala mi to jedna slečna z Taiwanu, co taky bydlí na Kjódó :) Takže teď jdu z nádraží do školy jen asi 12 minut, a to velmi pohodlným tempem a jako bonus se mi pod nohy nemotá tisíc lidí. Výhra! :)

Zítra se koná Halloweenská párty, ale jsem si celkem dost jistá, že nemůžu jít O:) (nemá kostým, nemá čas :D )

Vždycky nejdřív napíšu nadpis a pak zapomenu, že jsem se chtěla zmínit o nějaké blbosti :D takže k těm zamotaným soba nudlím - vždycky když si dám ve školní jídelně soba nudle, pohankové, jsou hrozně zamotané dohromady a nedá se to vytahovat :D tak s tím zapasím a doufám, že se Japonky nekoukají.

Večer jsem zas vyrazila na kendó a bylo to fajn :3 cvičím si svůj kihon a občas dojde i na nějakou easy wazu, kterou stejně zprzním :D ale ale O:) hlavně když mě to baví :3

...protože smím cvičit v nové hakamě O:)

Kytičky a proslovy

Pondělí 26. 10. 2015

Objevila jsem tajemství školní tiskárny a přemýšlím, že si tam vytisknu skripta a pár knížek... :D tisk je totiž zdarma, a taky je celkem jednoduchý  (čti: co to má jako být?! Jsem řekla jen třikrát).

Pak byl už čas na ikebanu, měli jsme jen pět stejných květin, které jsme aranžovali do výklenku tradičních japonských domů... ta uprostřed je nejdelší, úplně vzadu a naklánějící se doleva je o třetinu kratší a o další třetinu kratší je ta úplně vpředu, nakloněná doprava. A do mezer přijdou zbylé dvě, je to hrozná věda :3

Po ikebaně jsem ještě šla s Rumunkou platit nájem  (respektive jsem jí ukázala, kde je mezerník :D ) a pak se zas do půlnoci patlala s prezentací...

Úterý 27. 10. 2015

Hezky jsem se oblékla. Protože! Když už budu vykládat ostatním bludy, musím u toho alespoň hezky vypadat! :3

Proslovy dopadly oba nad očekávání, jsem se sebou spokojená :P

Vypravila jsem se pak na nákupy, ač mé tělo žadonilo po spánku  (po jídle už ne, když dostatečně dlouho hladovíte, tělo přestane škemrat :P ). Ulovila jsem udon a protože je to skoro jak špagety a já po měsících dostala chuť na vajíčka. Budeme kuchtit!

U nádraží jsem objevila další, hodně maličký hjakuen shop. Sehnala jsem tam ale síťky do odpadu, snad budou pasovat. Ještě sáčky do vysavače :3

No a protože Kumamon... tak mám sáčky s Kumamonem. Já je potřebovala!

Mějte se!

Sombréro a jiná překvápka

Neděle 25. 10. 2015

Vyrazila jsem před druhou na kendó v dobré víře, že všichni budou zalezlí doma a já si užiju klidnou cestu bez uskakování cyklistům, autům a drze v protisměru jdoucím lidem, jak je jinak běžná rutina. A co se na ulici nedělo!

Už nějaký ten měsíc všude visí cedulky a vlaječky s nápisem "macuri" (oslava, festival, prostě macuri :P ) a já už před pár týdny koutkem oka zachytila průvod tanečníků, tak jsem to brala, že už mají odmacuriováno a může se uklízet :D
No očividně si to chtějí užívat trochu déle, protože dnes bylo pokračování, teď v podobě spousty stolečků s jídlem i jinými hloupostmi, vytahanými na ulici, což mělo za následek srocování davu a ztíženou průchodnost uličky, děkuji pěkně, ještě že čas od času vycházím o pět minut dřív  (že jsem vycházela vlastně o 15 minut později, o tom pomlčím :D ).

A před nádražím koncertovala jakási skupina v sombrérech, hráli španělské písničky, pokud zrovna jejich lídr nevyřvával na celé Kjódó španělské přezdívky členů kapely :D

Ale vlak byl poloprázdný, tak to bylo fajn :3

V té poloprázdnosti s pokračovalo i nadále na keiku, kde bylo na začátku pět a půl lidí (postupně se to natrousilo na cca dvacet, spíš míň). Bylo to fajn. Sensei po mně chce, ať se zbavím svého tři sta let starého návyku zavírat oči, když mě někdo přetahuje po hlavě :D to asi chvíli zabere, řekla bych :D

Po tréninku mě jeden hrozný a nejhorší Japonec nalákal, ať se upíši na gaššuku, tak jsem to udělala -_- sbohem, po 8. 11. mě už neuvidíte  (brečí v koutku a lituje se). A jestli to přežiju, nebudu pak za trest celý měsíc jíst :D

Utíkala jsem pak ještě do Life supermarketu, protože tam měli mít banány. Tohle byl ale špatný Life, neměl žádné ovoce (brečí v koutě a lituje se).

Tak jsem teda jela na mši :3 tu měl zase ten ne-Japonec, takže jsem rozuměla kázání :3 jo a v Japonsku mají hrozně dobré hostie, podle mě to fakt mají rýžové, ale neptala jsem se :D za to jsem si drze vyfotila japonský Otčenáš  (mamčo, doufám, že to ještě chce) a rovnou i Zdrávas, páč jinak se to blbě hledá :P

A pak domů, dodělat prezentaci, napsat jedné paní, že chci gaššukovat, udělat ještě jednu prezentaci a dodělat úkol do ikebany, no jsem šikovná, zvládnu to :D :D :D

Výlet do Kamakury

Sobota 24. 10. 2015

Vyrážíme v 10:45 od školy a šlapeme - pro nás holky z Kjódó ZPÁTKY - na Takadanobaba stanici. Když psali, že to bude zadarmo, nečekala jsem, že nám koupí lístky, ale stalo se, takže jsme každý dostali 2 lístky z Takadanobaby do Kamakury. Cesta byla celkem dlouhá, ale počasí nám přálo, sluníčko svítilo, vlak uháněl po kolejích, lidi si každý hleděli svého :3

Skoro. V jedné stanici si ke mně přisedla paní, zmerčila zapomenutý kelímek na okně a zeptala se mě, čí to je. Jak to mám vědět?! Tak kelímek mrskla pod sedačku  (logiko ani se nesnaž).

Dojeli jsme do Kamakury a dostaly rozchod v Nakupovací ulici, ať si seženeme oběd. Spolu s holkama jsem odmítla vydat za oběd třikrát tolik peněz než v běžné restauraci a poobědvaly jsme díky konbini :D

Na úzké uličce plné turistů byl asi nejzajímavější obchod s věcmi s motivy z Totora, Kiki a ještě Kaze tačinu.

Koukli jsme pak na jednu svatyni, kde jsem sledovala šintoistickou svatbu, poslouchala obřadní hudbu, co u toho vyhrávala (pak jsem slyšela něco velmi podobného, načež jsem zjistila, že je to řvoucí dítě). Unavená a bylo mi špatně o_O

Pak jsme pokračovali do Hase, malým pomalým narvaným vlakem. To už mi vůbec nebylo dobře o_O

Nicméně jsme viděli svatyni Kannon, co má okolo krásnou zahradu s výhledem na moře. A taky je tam bambus.

A pak za velkým Buddhou. Je velký a na zádech má větrání. Dovnitř jsme to nestihli. Koukat po suvenýrech se taky nestihlo. Ale to neva.

Bylo to fajn. :) ale já ta přelidněná místa fakt moc nemusím. Raději si zajdu do nějaké neznámé svatyňky, když tam bude klid a člověk si může vychutnat tu atmosféru :3

Občas se mi zdá, že to tady není tak hrozné

Pátek 23. 10. 2015

Občas se mi zdá, že jsou ty původně nepřátelské vyučující milé. Že mě mají lidi rádi. Že to Japonsko stále miluju tím prvotním způsobem - plná nadšení ze všeho nového, skvělého, vzrušujícího.

Nebojte, brzy mě to zas přejde :D

Bylo fajn dneska :3 ale chybíte mi :)

Přišla mi pozvánka z Velvyslanectví ČR v Japonsku, že bude schůzka studentů, co studují v Japonsku, náš velvyslanec s námi chce hodit řeč a třeba tam bude i něco k jídlu.

Hrajeme si na sardinky

Čtvrtek 22. 10. 2015

Dneska jsem ve vlaku málem umřela. Ne vážně :D být křehká japonská dívenka, mám už rozdrcené plíce :D Naštěstí na předpředposlední stanici vystoupilo hodně lidí a já se konečně mohla normálně nadechnout o_O moc mě nebavilo mačkat se tam na minimálně tři chlapy o_O

Vyučování bylo fajn, tvořili jsme sami příkladové věty na gramatiku, to bylo super. Navíc si pančelka pamatuje, že dělám kendó, tak mi tvoří příklady na míru :D  (Miri sice vypadá, že je milá, ale když bude nejhůř, vezme vás klackem po hlavě. Pančelka)

:3 a už mám vyhlédnuté sladkosti, co dovezu domů :)

Na fotce můj dnešní oběd, nudle sr zeleninou. Byl odsouzen k věčnému zatracení :D

Verbovací středa a jiné štětce

Středa 21. 10. 2015

Hezky si to šlapu na vlak, dnes s příjemnou časovou rezervou, a koho nevidím. Můj oblíbený pán, co verbuje lidi na učení Tenrikjó. Kdybych nešla do školy, okamžitě se otáčím a zdrhám, odkud jsem přišla.

Jasně že mě zmerčil, jako kdyby tušil, že jsem den předtím vyhodila jeho letáček, vrhl se ke mně, zjišťoval, kde bydlím. Raději jsem se výmluvně podívala na hodiny, a že mi to jede, utekla jsem pryč. U toho jsem doufala, že až se budu vracet, on tam už nebude, ať si klidně odletí na obláčku, hrozná vtěrka :P

V kaligrafii jsme pokročili na další část básně/znaků. Jsou hrozné :D a ještě všem pančelka namalovala jejich jména, ať to taky píší pěkně a neprasí to. Já jsem suchar a mám jen svoje katakanové Mi-ri-a-mu, ale od pančelky to stejně vypadá dobře.

Ještě musím pořešit, co s tím ucpaným umyvadlem. V Daisó jsem viděla něco na čištění trubek...ale nechci, aby to sežralo celý odtok i s trubkou a podlahou, prožralo se to k sousedům a zatančilo jim tam kankán. O_o

Ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci, že?

Večer jsem vyrazila na kendó. Jak moc se mi nechtělo, tak to bylo super. Sice dělám jen velké meny, ale... co už :P

Někdy v deset večer jsem se rozhodla, že moje keikogi hrozně smrdí, tak jsem ho ještě o půlnoci máchala a věšel na balkón.

PS: jsem si celkem dost jistá, že Britka nebyla celou noc doma. Podle mě prostě nechce umýt to nádobí, co tam už týden straší ve dřezu. A Miri se jednou naštve a poučena z knížky Vaše dítě bude do pátku jiné... jí to nádobí odnesu do postele! A pak budeme do konce pobytu na nože :3 ano!

Tuš. Kuš :P

Úterý 20. 10. 2015

Hodina konverzace. Dělali jsme přepis měst a států do katakany. Ne, není to nízárando ani jiné varianty (Netherlands, Nizozemsko), ale Oranda (Holanda-Holandsko). My to měli dobře :P

Pak jsme rozebírali jídlo, zvyky při stolování apod., jak je to v Japonsku a jak u nás. Japonkám se hrozně moc líbí naše kroje. A nikdo nechápe jmeniny a já se jim nedivím. Zrušila bych to :D stejně se musím připomínat kolikrát sama :P

Dole rámen. Chtěla jsem ho vyzkoušet. Byl dobrý, ale že bych ho musela mít každý týden, to asi ne :D přeci jen je to čínské jídlo o_O

Ikebana na téma Halloween

Pondělí 19. 10. 2015

A můj dnešní oběd.

Ještě pak verze ikebany jako domácí úkol.

V deset večer přišla Sondžin s kytičkama, že chce taky dělat ikebanu. Tak máme na stole dvě ikebany a je to děsně super. Kytičkyyyyyyyyyy!

Co jsem dělala v neděli

Neděle 18. 10. 2015

Velký plán byl vykašlat se úplně na všechno, vylézt z postele až po poledni a pak psát úkol.

O hodinu později  (10:00) jsem do sebe začala dloubat prstíčkem, vylezla z postele, napsala čtvrtinu úkolů, udělala oběd. K velkému údivu svému jsem se pobalila, stihla trénink kenda i mši  (a ušetřila si tak 350 jenů :D)...dokonce pak i ten úkol :P

Další den mě bolely nožičky, protože jsme na tréninku furt dělali sonkjó :P

Prší!

Pátek 16. 10. 2015

Japonsko si potrpí na roztomilé věci. Ale zatím nejroztomilejší věc, co jsem viděla, bylo, jak na sebe přes kolejiště pokřikují dvě malé, asi 5leté děti, kluk s holčičkou "měj seeee" "ty se měeeeej"

Kdyby tam neměli maminky, už bych je měla v batůžku!

Jo a objevila jsem své nové oblíbené jídlo, karé, co se jen vylije na rýži a mám karé raisu :3
Navíc je hrozně levné.

Sobota 17. 10. 2015

Výlet do Nikkó

Začal vstáváním v šest, srazem 7:45 před školou a asi dvouhodinovou jízdou autobusem s paní průvodkyní a ještě dohled z Mezinárodního centra :)
Nikkó je pěkné. Krásná příroda, chrámy, tři opice... spousta bonsajů!

A nejvíc tam bylo lidí, vlastně jsme toho moc neviděli, protože jsme měli zpoždění a spěchali jsme na oběd. Taky se zrovna chystal průvod samurajů, kněží a draka a všecko, ale jak říkám, museli jsme na oběd.

Oběd vypadal zpočátku velmi dobře, každému se vařila polívčička, měl čtyřchodovou misku... nakonec mi z toho nebylo moc dobře a snad poprvé mi nechutnala rýže o_O

Ale tenpura (zelenina a kreveta v těstíčku) byla výborná.

Zajedla jsem to jahodovou zmrzlinou a hned bylo líp.

Následně jsme vyrazili do městečka ???kéžbychsipamatovalanázvy??? a šli si vyrobit..  věc. ...z hlíny. Pán ukázal, jak udělat talíř a jak hrnek a šli jsme na to. Někteří měli opravdu krásné hrnky. Někteří méně pěkné nádoby. Jedna Němka na to pekla a udělala si misku :D

Měli bychom to dostat vypálené za pár dní. Osobně tuto část výletu hodnotím jako největší srandu, sice mám takový stojánek na tužky, ale užila jsem si to :D

Příští sobotu jsem se nahlásila na výlet do Kamakury :3

Nikkó, brána...nějaká...

Byla tam vystavená spousta bonsajů!

Úplně suprových :3

Ale museli jsme pospíchat na oběd. Ta miska ve tvaru přesýpacích hodin nalevo byla rozkládací, na 4 části, v každé byla trochu nějakých směsí zeleniny, řas apod. Poslední misku jsem ani neochutnala. Sorry. 

Tady jsme vyráběli hrníčky.

Tady Tokio, tady Tokio!

Čtvrtek 15. 10. 2015

Test byl tak jednoduchý, že jsem málem zabrečela. Se učím dnem i nocí a dá nám stejné věty, jako byly ve cvičení. :-D

Na druhou stranu, probírali jsme pak nějaké příklady keiga, zdvořilostní řeči, kterou ani Japonci sami nezvládají o_O hrozná věc!

A pak jsem měla celé odpoledne na učení hory znaků, čtení hory znaků a vůbec, už jsem se zmiňovala, že nesnáším znaky?  :D

La la la, středa da da da

Středa 14. 10. 2015

Britka už na wc zhasíná. Určitě se naučí i zavírat dveře.

Dneska mi pančelka z kaligrafie řekla, že jsem džózu (šikovná). Sice mi během toho opravila téměř všechny znaky (upřímně, ony si to zasloužily :D ), ale ...bylo to milé. Taky se mi konečně podařilo zaplatit nájem :D

A koupila jsem pomerančový džus! 100%! Takže màm banány a pomerančový džus. Jediné, co mi dnes zkazilo radost, byly vykoupené meron-pany :'(

Jinak se mám fajn. A večer kendó.

Zítra písemka :D potěš koště, ale nějak to půjde :3

Málem jsem usnula ve vlaku cestou na Šindžuku :D krize :D chtělo to hodně přemáhání, abych tam prostě nezůstala sedět a nenechala se odvézt zpět na Kjódó :D

Ale na trénink jsem došla a bylo to fajn.

Můj dnešní oběd - tenpura soba. To jsou ty pohankové nudle v takovém vývaru, je to posypané pórkem (ňam :3), to růžové je nějaká alegorie na rybu (eeeeh, má to něco společného s rybou, myslím, že jo :D ale je to gumové a tak nějak bez chuti, nevadí to tam, ale kdyby mi to nedali, ani bych si nevšimla). A tenpura se to jmenuje proto, že to nahoře je zelenina osmažená v těstíčku...ale je to tak nějak smíchané dohromady o_O

Něco

Pondělí 12. 10. 2015

Nedělo se nic zajímavého, jen jsem nadávala na celý svět - čtěte: mám depky z obrovského Tokia, štve mě spolubydlící  (ale já jí nic neřeknu :P), nesnáším školu, protože japonština je moc těžká (ostatní zvládají, já netuším, o čem je řeč)...a tak.

Úterý 13. 10. 2015

Po šesti hodinách spánku jsem nebývale čilá :D na plný dřez špinavého nádobí utrousím jen: "nesnáším tě, Britko" a vesele mizím do školy.

Úterní japonština je fajn. Poslechová cvičení jakžtakž jdou a povídání s japonskými studetkami je super.

Po vyučování nás pár studentů poprosila jedna Japonka o rozhovor. Ten byl nakonec v jakési angličtino-japonštině (měl být původně celý anglicky, ale strašná japlish+nechuť mluvit anglicky u nás udělaly své :D). Jednalo se o pár otázek na naši kulturu, ukázala jsem obrázky našich krojů a byly z toho holky úplně paf :3

Pak jsem učinila hned dva zoufalé pokusy o zaplacení nájmu a hádejte co, ani jsem si neškrtla -_-

Japonské banky mají otevřeno jen od 9:00 do 15:00. To mi řekněte, když něco potřebují pracující lidé... aha, jako u nás na úřadu. Člověk aby si bral kvůli tomu volno. Pffff.

Tak jsem se vracela poněkud rozmrzelá, ještě k tomu osobáčkem. Osobáky jsou za trest. Vedle mě seděl kluk a prohlížel si holuby. Ty bez křidélek. Aspoň mu nikam nelítali. Ale naproti zase starý pán, co měl zavřené oči a hrozně legračně špulil pusu. Japonské vlaky mi budou chybět.

Tohle je japonská cukrovinka, jejíž názvem jsem nepokládala za potřebné zjišťovat. Gumová konzistence, jemně nasládlé. Připomínalo mi to marcipán (od pohledu), tak jsem to chtěla zkusit.

Rýžové kuličky DANGO se sladkou polevou, tentokrát na čokoládové bázi. Moc moc moc dobré. Sundat je z té špejle je trochu oříšek, ale mám prořízlou pusu :P tak je to v pohodě :3

Jo a tohle je jakási alegorie na nutelu, za dvacku :3 jmenuje se to Čokoládový krém, je tam 7 % kakaa a mažu si to na topinky. Protože tam nejsou oříšky, ale fakt kakao, tak to chutná jako naředěná čokoláda o_O jakože za tu cenu je to super věc :D