Sangúbaši no bóken

Čtvrtek 12. 11. 2015

Je takový hezký podzimní den, venku asi 16 stupňů, sluníčko svítí. Nasedám na vlak domů a říkám si tak, že se mi zas tak moc domů nechce.

A tak vystoupím na druhé stanici od Šindžuku, Sangúbaši. Neboli, jak tady zdůrazňují anglické nápisy - Most Sangú :P

Chvíli bloudím okolo nádraží, pak se vydám k největší koncentraci stromů. Projdu okolo Tokijské jízdní školy  (to si vymyslela, prostě se tam jezdí na koních), okolo Poníkovského parku (je tam kolečko pro poníka, co vozí děti, zatímco dospělí sedí trapně na lavičce...to si taky trochu vymýšlím :D ale kolečko i poníci tam jsou!).

A pak se objevil vchod do parku, já si prohlídla kousek ze svatyně Meidži (doufám :P) a spokojeně si odjela domů. Překvapilo mě, kolik tam bylo cizinců  (skoro všichni), protože jsem si přišla jako v malé vesničce - musela jsem si připomínat, že jsem stále v Tokiu :3

A tady pár nicneříkajících fotek.