Něco

Pondělí 12. 10. 2015

Nedělo se nic zajímavého, jen jsem nadávala na celý svět - čtěte: mám depky z obrovského Tokia, štve mě spolubydlící  (ale já jí nic neřeknu :P), nesnáším školu, protože japonština je moc těžká (ostatní zvládají, já netuším, o čem je řeč)...a tak.

Úterý 13. 10. 2015

Po šesti hodinách spánku jsem nebývale čilá :D na plný dřez špinavého nádobí utrousím jen: "nesnáším tě, Britko" a vesele mizím do školy.

Úterní japonština je fajn. Poslechová cvičení jakžtakž jdou a povídání s japonskými studetkami je super.

Po vyučování nás pár studentů poprosila jedna Japonka o rozhovor. Ten byl nakonec v jakési angličtino-japonštině (měl být původně celý anglicky, ale strašná japlish+nechuť mluvit anglicky u nás udělaly své :D). Jednalo se o pár otázek na naši kulturu, ukázala jsem obrázky našich krojů a byly z toho holky úplně paf :3

Pak jsem učinila hned dva zoufalé pokusy o zaplacení nájmu a hádejte co, ani jsem si neškrtla -_-

Japonské banky mají otevřeno jen od 9:00 do 15:00. To mi řekněte, když něco potřebují pracující lidé... aha, jako u nás na úřadu. Člověk aby si bral kvůli tomu volno. Pffff.

Tak jsem se vracela poněkud rozmrzelá, ještě k tomu osobáčkem. Osobáky jsou za trest. Vedle mě seděl kluk a prohlížel si holuby. Ty bez křidélek. Aspoň mu nikam nelítali. Ale naproti zase starý pán, co měl zavřené oči a hrozně legračně špulil pusu. Japonské vlaky mi budou chybět.

Tohle je japonská cukrovinka, jejíž názvem jsem nepokládala za potřebné zjišťovat. Gumová konzistence, jemně nasládlé. Připomínalo mi to marcipán (od pohledu), tak jsem to chtěla zkusit.

Rýžové kuličky DANGO se sladkou polevou, tentokrát na čokoládové bázi. Moc moc moc dobré. Sundat je z té špejle je trochu oříšek, ale mám prořízlou pusu :P tak je to v pohodě :3

Jo a tohle je jakási alegorie na nutelu, za dvacku :3 jmenuje se to Čokoládový krém, je tam 7 % kakaa a mažu si to na topinky. Protože tam nejsou oříšky, ale fakt kakao, tak to chutná jako naředěná čokoláda o_O jakože za tu cenu je to super věc :D