Měla to být legrace.

Středa 7. 10. 2015

Tak hodina kaligrafie už doopravdy. Mám pocit, že tam paní učitelce jen překážím, ale podobný pocit mají i jiné studentky v jiných kurzech, tak to nesmím moc hrotit a snad to spolu nějak přežijeme. Ona je ten typ člověka, co vás v tom nechá plácat, i když se snažíte, ptáte se... a na konci vám řekne: "Je to těžké, že?" A vy víte, jak se v tom vyžívá, že té cizince to vůbec nejde.

No a přišel mi email, že se mnou potřebují O NĚČEM  mluvit v centru. Tak teď přemýšlím, co jsem provedla hrozného, protože já se vážně snažím a když si pak u mě Fransi stěžuje, jak primitivní byl ten poslech, u kterého já cítila úlevu, že konečně rozumím, zas mi to nepřidá na sebevědomí. 

Toliko k dopolednímu fňukání. Vlastně ještě něco - ve školní jídelně mi dávají pořád méně a méně jídla. Asi jsem pro ně přerostlá (a tlustá) cizinka :P

Večer jsem ani nešla na trénink, protože jsem se plácala v domácím úkolu.

Čtvrtek 8. 10. 2015

Japonština byla fajn, celou dobu jsme se plácali v řešení domácího úkolu. A dostali jsme další.

Pak jsme šli do centra, abychom zjistili, jestli už nás chtějí vyhodit ze školy. Ne, jen si máme nachystat prezentaci o České republice. V polední pauze, vy prevíti! Zase budu bez oběda!

Dneska se moje paní učitelka čtvrteční japonštiny podivovala, že jsem tak hubená, vzhledem k české tučné stravě :D ...zazdila jsem to přikyvováním, že hodně cvičím. Kdyby věděli o_O

Úkoly se začínají hromadit. Proslov. Čtení novin a test ze znaků, gramatické cvičení a test na předešlou gramatiku. Fúúú... a ještě tahle prezentace. A já chtěla výletovat. No asi mám smůlu a z Tokia poznám jen trasu škola - byt - Kobukan - sv. Ignác...

Ne že bych tak moc toužila výletovat :D ale když pak řeknu, že jsem byla půl roku v Tokiu a ani nenakoukla, jak to vypadá v Asakuse, Haradžuku apod., budou se divně dívat a nikdo nepochopí, že výletovat sama je náročná a hlavně smutná činnost. Ano, spolužačky si výletují beze mě :P ale co už, to je běžná věc, jsem na to přeci zvyklá a můžu si za to sama o_O ...stejně se s nimi nechci bavit anglicky :P

Koukněte na nástupiště na nádraží: vlak dojede přesně k těm proskleným dveřím, ty se otevřou. Lidi jsou nastoupení ve vyznačených lajnách, nechají projít vystupující a pak se nahrnou dovnitř. Super.

A každé dveře jsou označeny, který vagón a které dveře to budou, že tam nemáte skákat, když se to zavírá nebo se tam nechat přiskřípnout a vůbec, mně se to prostě líbí.

Jo, mám ráda japonskou dopravu. Krom toho, že je drahá jak prase. A taky tady každou chvíli někdo skočí na koleje. A já pak musím do školy běžet, protože měl vlak 10 zpoždění.