Verbovací středa a jiné štětce

Středa 21. 10. 2015

Hezky si to šlapu na vlak, dnes s příjemnou časovou rezervou, a koho nevidím. Můj oblíbený pán, co verbuje lidi na učení Tenrikjó. Kdybych nešla do školy, okamžitě se otáčím a zdrhám, odkud jsem přišla.

Jasně že mě zmerčil, jako kdyby tušil, že jsem den předtím vyhodila jeho letáček, vrhl se ke mně, zjišťoval, kde bydlím. Raději jsem se výmluvně podívala na hodiny, a že mi to jede, utekla jsem pryč. U toho jsem doufala, že až se budu vracet, on tam už nebude, ať si klidně odletí na obláčku, hrozná vtěrka :P

V kaligrafii jsme pokročili na další část básně/znaků. Jsou hrozné :D a ještě všem pančelka namalovala jejich jména, ať to taky píší pěkně a neprasí to. Já jsem suchar a mám jen svoje katakanové Mi-ri-a-mu, ale od pančelky to stejně vypadá dobře.

Ještě musím pořešit, co s tím ucpaným umyvadlem. V Daisó jsem viděla něco na čištění trubek...ale nechci, aby to sežralo celý odtok i s trubkou a podlahou, prožralo se to k sousedům a zatančilo jim tam kankán. O_o

Ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci, že?

Večer jsem vyrazila na kendó. Jak moc se mi nechtělo, tak to bylo super. Sice dělám jen velké meny, ale... co už :P

Někdy v deset večer jsem se rozhodla, že moje keikogi hrozně smrdí, tak jsem ho ještě o půlnoci máchala a věšel na balkón.

PS: jsem si celkem dost jistá, že Britka nebyla celou noc doma. Podle mě prostě nechce umýt to nádobí, co tam už týden straší ve dřezu. A Miri se jednou naštve a poučena z knížky Vaše dítě bude do pátku jiné... jí to nádobí odnesu do postele! A pak budeme do konce pobytu na nože :3 ano!