Hmm...
23. prosince, středa
Se konal velký úklid dódža, od desíti ráno, tak jsem tam hrdě vyrazila i s baťůžkem, připravená na trénink potom :D
Uklízení se započalo snězením mandarinky, rozdáním roušek (to je ten nejlepší nápad ever!) a šlo se na to. Jelikož se uklízí jednou za rok, zapojte svou představivost...
Přišlo spoustu lidí, prý tolik nikdy nechodí. Pobíhaly tam chvíli i malé děti a aktivně nosily věci :)
Já nejdřív vytírala skříňky s bógu v ženské části šaten v patře, což se pak ještě zvrtlo v chytání pavučinek (naštěstí bez jediného pavouka!) a utírání vrstev prachu z nejrůznějších předmětů :) taky se tam spousta věcí vyklízela, momentálně je polovina skříněk volná, bógu zabavena :D
Když se poklidilo nahoře, přešlo se poklízet dolů. Ozawa sensei na vše dohlížel :D
Lítala jsem pak s hadříky a umývala je a podávala těm statečným, co vytírali okna a parapety a další prachem zakryté římsy ve výškách, vymetala mezírky... nejlepší okamžiky byly bezesporu při čištění klimatizací, které jsou tam dvě obrovské. Nepodařilo se jim otevřít ani jednu, ale že to nejdřív ometli smetákem a pak brali vysavačem bohatě stačilo - hezky dolů sněžilo :D
Jeden statečný vylezl po žebříku a otíral větráky na stropě, navigován zespodu dalšími lidmi, kde to má ještě otřít zespodu.
Samozřejmě se i třídili věci, a tak jsem vyfasovala jeden hezký šinaj, obal na šinaje a několik cub (cuba - záštita) s obrázky :3
Posvačili jsme onigiri, dokončili úklid (ju, máme teď hrozně pěkné dódžo :D ) a šlo se na jídlo. A protože pak zůstala ještě skupinka, co se chtěla flákat, zašlo se ještě na další místo, kde bylo jídla méně, spíš se pilo a zajedli jsme to zmrzlinou.
24. prosince - Štědrý den
Byl fajn. :3 Zašla jsem si na půlnoční (v devět večer, vzhledem k tomu, že po jedné ranní už nejezdí vlaky, tak i kdyby půlnoční byla...), kostel narvaný, nebylo jediné volné místo k sezení (nutno Japoncům přiznat, že zodpovědně naplňovali lavice a nikdo se nesnažil roztahovat se :) ). Zazpívala jsem si Tichou noc a ještě jednu koledu (Andělé nám nad dědinou, jestli vám to něco říká) v japonštině, bylo to hezké.
A pak jsem po půlnoci nastartovala Skype a strávila na dálku štědrovečerní večer (to je teda spojení) s mou rodinou. A to bylo moc hezké :)
25. prosince
Jsem večer vyrazila na vánoční večírek k Noguči-sensei, za skupinku z Kjóda jsme koupili jahodový dort a druhá skupina donesla čokoládový, tak jsem si pak dali do nosu :) téda do pusy. Víte, jak to myslím :P
Veškerou pozornost tam na sebe strhl spíš malý vnouček pančelky, asi tříletý kluk, výskal a dováděl. A když neměl pozornost on, měl ji pančelky pes Čoko (čokoláda), který pořád obíhal okolo a snažil se získat kus žvance. Jednou se odrazil ze svých krátkých nožiček a zblajlz kus plesnivého sýra, co si lidi mazali na chlebíky. A pak ukradl kuřecí stehýnko přímo Kataríně z ruky. :D A hubování na něj nezabíralo. Hráli jsme dengu (? jak se postaví ta věž s dřevěných kostek a ty se pak vytahují a skládají nahoru) a komu to spadlo, musel zpívat. Poprvé to padlo na Katarínu (byla hned za mnou, gomen :D ) a pak to přišel shodit vnouček pančelky, tak...zpívala pančelka :D
26. prosince
To bylo včera. Ve tři začal trénink asi do půl páté, doopravdy jsem zase s fyzičkou v koncích jako na střední, akorát nemám těch 8 kilo navíc (brečí v koutku a lituje se... ne kvůli tomu, že váží míň! :D).
Pak každý odevzdal doprostřed šinaj (meč), ty se zamíchaly a pak tahaly, podle toho se zapisovalo pořadí lidí, jak půjdou spolu zápasit. No jo, konal se takový malý turnaj. Já šla se slečnou 4. danem a mé přání nedostat men hned v první sekundě (to se povedlo klukovi, co šel se mnou na 1. kjú :D ) se vyplnilo a vydržela jsem vzdorovat trochu déle :P
Celý turnaj vyhrála asi 21letá Saori, která je fanynka č. 1 našeho Ozawa-senseje, napálila dva meny finalistovi Šinkawa-sensejovi :D všichni z toho byli úplně nadšení. Saori se chystá příští rok na 4. dan a dává krásné rychlé meny. Asi se stanu její fanynkou. :3
Byl pak ještě čas, tak se ještě odjelo pár džigeik a šlo se, jak jinak, jíst a pít :D
Rozdala jsem všem české cukroví, nikdo to nevyplivl a tvrdili naopak, že je to hrozně dobré :3
Musela jsem udělat malý proslov, protože jsem udělala zkoušky na 1. kjú. Ještě k tomu jsem šla první :D ale všichni už byli napití, tak si to nikdo pamatovat nebude :D
Víte, jak má znít správný kiai? 440 Herzů! Takže pře tréninkem všichni povinně rozezpívat a nasadit krásné operní áčko!
No a sensei, co mě ve středu zval na nový rok k sobě domů, na to samozřejmě zapomněl. Ale mně to neva O:) nemůžu pořád někde poletovat, už tak jsem si rozhodila těma večírkama biorytmus, chodím spát ve tři ráno a vstávám okolo oběda :P takže už dost, musím něco udělat se svým životem a hlavně se začít učit na zkoušky!
Tréninky začínají zase až 6. ledna, tak dobrý (ne pro mé kendó (ne)schopnosti, ale že nebudu jen odpočítávat minuty do keika, ale budu studovat :P).
Žádné komentáře:
Okomentovat