Sobotní festival a 5 kilo rýže

Sobota 10. 10. 2015

Protože jsem flákač a lenoch, vyrážím chvíli před obědem a doufám v hojnou přítomnost jídla na Jawaragikai, co pořádá Gakušúin :3

Přišla jsem akorát, když se na hlavním pódiu tančilo na korejský popík. Nutno přiznat, že holky to měly opravdu dobře nacvičené. Ulovila jsem anman, náš ovocný knedlík akorát s náplní z fazolové pasty, pak mě překecaly holky, ať si dám vafli, což byla vafle nakrájená na kousíčky a bohatě politá čokoládou :3

To už nastal čas jít na ono sympózium, na které jsme se aktivně nahlásili :D
Nakonec to spočívalo v sezení v první řadě, poslouchání spousty japonštiny  (byl tam i ňákej ministr zemědělství) :D ale já rozuměla jen té paní, co vykládala, jak u nich tahají lidi na zemědělské práce. Následně si měli přítomni Japonci sesednout do skupin a vymyslet projekt, kterým by přitáhli lidi na rýžová políčka. Úkolem zahraničních studentů bylo vybrat projekt, který se jim líbil nejvíce.

Takže sedět, poslouchat, přikývnout a vzít si dárek - zvládla jsem to na jedničku.

Protože už jsem spotřebovala ty 2 kg rýže, šla jsem si koupit další. Tentokrát jsem táhla domů  (už od školy, protože je tam obchod s relativně levnými potravinami) 5 kilo a povím vám, všechna čest těhotným ženám o_O fakt jsem se těšila, až to budu moct porodit :P Příště si beru batůžek :D

Neděle  11. 10. 2015

Žiju a pořídila jsem si nafudu. Úplně suprovou a ...vyvětrala peněženku o_O :D no co, tak si nebudu kupovat kimono :D
Na keiko jsme bohužel došly později :-( ale i tak to bylo fajn :3

Btw v Japonsku teď letí trpasličí čepičky. Má to snad každý desátý Japonec :D
Vypadá to jako zimní čepice, kterou si nenasadíte pořádně, takže vám ten vršek trčí nahoře. Podle mě to vypadá hrozně legračně, ale fakt to tak nosí spousta lidí :D

Páteční bloudění a jiné chození

Pátek 9. 10. 2015

Po obědě, protože mám panickou hrůzu z obědvání venku na neznámém místě, vyrážím na Šindžuku.

Z nějakého podivného důvodu jsem si myslela, že mám jet na Jocuju. Tak jsem tam dojela, zjistila, že Jocuja je super, ale Jocuja Sančóme by byla mnohem lepší. Tak jsem se svezla zpět na Šindžuku  (neprošla jsem přepážkou, tak to bylo vození zadarmo :D ) a tentokrát to vzala metrem.

Velký plán byl navštívit Fire museum, vyfotit se v helikoptéře... ale ne, měli výjimečně zavřeno, tak jsem si udělala fotku přes sklo a šlapala k dalšímu bodu programu, parku Šindžuku gjóen. 

Vstupné za 200 jenů a klidně bych jim, a to jsem hrozný škrt, dala víc. Je tam nádherně a příště tam půjdu na rande :P Spousta stromů, kytiček, jeden velký skleník i s vodopádem :D  anglický trávník (plocha pro piknik pár stovek Japonců :D ), francouzský koutek s růžemi a palmami (?), no a jednoznačně nejkouzelnější japonská zahrada, i s čajovým domkem a mostama, rybníkama.... <3

A ke mně připlavali kapři, otevírali na mě tlamičky :3 nejdřív dva a pak se koukám, že jich tam je už asi šest. Jsem škrt a o svůj meron-pan jsem se nepodělila :P Pak ke mně chtěla ještě vylézt želva :3 konečně mě někdo začal chtít o_O

Selfíčka se mi moc nedařila, ale okolo probudili samí divní lidi. Nakonec mě oslovily dvě milé paní z Taiwanu, jestli je vyfotím. A pak ony vyblejskly mě, takže heč, mám fotku, kde jsem i já :D

Zbytek času jsem prochodila v okolí Šindžuku. Umění bylo už jen najít vchod do stanice. Už jsem se k němu blížila, když jsem zahlédla Book off.

Bohužel to byla jen cedule ukazující, že Book off je 4 minuty vzdálený. Takže jsem ho další půlhodinu hledala :P mezitím jsem našla další hjakuen shop a spoustu dalších obchodů, minimálně čtyřikrát prošla okolo velmi zapáleného mladíka, který sháněl dárce krve pro Červený kříž. No ještě že tam občas stojí cedule, kudy k nádraží O:)

Zavřeno! -_-

Měla to být legrace.

Středa 7. 10. 2015

Tak hodina kaligrafie už doopravdy. Mám pocit, že tam paní učitelce jen překážím, ale podobný pocit mají i jiné studentky v jiných kurzech, tak to nesmím moc hrotit a snad to spolu nějak přežijeme. Ona je ten typ člověka, co vás v tom nechá plácat, i když se snažíte, ptáte se... a na konci vám řekne: "Je to těžké, že?" A vy víte, jak se v tom vyžívá, že té cizince to vůbec nejde.

No a přišel mi email, že se mnou potřebují O NĚČEM  mluvit v centru. Tak teď přemýšlím, co jsem provedla hrozného, protože já se vážně snažím a když si pak u mě Fransi stěžuje, jak primitivní byl ten poslech, u kterého já cítila úlevu, že konečně rozumím, zas mi to nepřidá na sebevědomí. 

Toliko k dopolednímu fňukání. Vlastně ještě něco - ve školní jídelně mi dávají pořád méně a méně jídla. Asi jsem pro ně přerostlá (a tlustá) cizinka :P

Večer jsem ani nešla na trénink, protože jsem se plácala v domácím úkolu.

Čtvrtek 8. 10. 2015

Japonština byla fajn, celou dobu jsme se plácali v řešení domácího úkolu. A dostali jsme další.

Pak jsme šli do centra, abychom zjistili, jestli už nás chtějí vyhodit ze školy. Ne, jen si máme nachystat prezentaci o České republice. V polední pauze, vy prevíti! Zase budu bez oběda!

Dneska se moje paní učitelka čtvrteční japonštiny podivovala, že jsem tak hubená, vzhledem k české tučné stravě :D ...zazdila jsem to přikyvováním, že hodně cvičím. Kdyby věděli o_O

Úkoly se začínají hromadit. Proslov. Čtení novin a test ze znaků, gramatické cvičení a test na předešlou gramatiku. Fúúú... a ještě tahle prezentace. A já chtěla výletovat. No asi mám smůlu a z Tokia poznám jen trasu škola - byt - Kobukan - sv. Ignác...

Ne že bych tak moc toužila výletovat :D ale když pak řeknu, že jsem byla půl roku v Tokiu a ani nenakoukla, jak to vypadá v Asakuse, Haradžuku apod., budou se divně dívat a nikdo nepochopí, že výletovat sama je náročná a hlavně smutná činnost. Ano, spolužačky si výletují beze mě :P ale co už, to je běžná věc, jsem na to přeci zvyklá a můžu si za to sama o_O ...stejně se s nimi nechci bavit anglicky :P

Koukněte na nástupiště na nádraží: vlak dojede přesně k těm proskleným dveřím, ty se otevřou. Lidi jsou nastoupení ve vyznačených lajnách, nechají projít vystupující a pak se nahrnou dovnitř. Super.

A každé dveře jsou označeny, který vagón a které dveře to budou, že tam nemáte skákat, když se to zavírá nebo se tam nechat přiskřípnout a vůbec, mně se to prostě líbí.

Jo, mám ráda japonskou dopravu. Krom toho, že je drahá jak prase. A taky tady každou chvíli někdo skočí na koleje. A já pak musím do školy běžet, protože měl vlak 10 zpoždění.

Název příspěvku

Pondělí 5. 10. 2015

Dnes je pouze 18 stupňů. Ve vlaku tak 30 a žádný kyslík :D čeká mě pouze ikebana, tak balím ručníček a ve škole si dávám i oběd, protože jsou tam moc dobré a já se musím dokopat udělat si rýži na jiný způsob než rýže s furikake a rýže s nori nebo rýže s rajčaty :D

Hodina ikebany byla velkým zklamáním, neb jsme byly bez kytiček. Sledovaly jsme video a pak obrázky v knížce.

Úterý 6. 10. 2015

Velmi zaživná hodina japonské konverzace. Přišlo asi 8 japonských studentek, a tak jsme si s nimi povídali.

Nestihla jsem oběd, protože přes polední pauzu jsme zakládali bankovní účty. Japonci jsou Japonci, proto papír vyplníte jednou, on se obtiskne čtyřikrát, pak jen odtrhnete část dokumentu, která je vlastně obálkou, nacpete to dovnitř a hurá s tím na poštu. Tedy, hurá jako hurá, mně se moc nechtělo, ale tak když jsem už dostala to vlastní razítko  (ha! Dostala jsem razítko se svým jménem a je to úplně super!), tak jsem tedy šla. Na svou oblíbenou poštu v Kjódó.

Zcela zbytečně. Ale aspoň vím, že na japonské poště se, stejně jako u nás, vůbec. Nikam. Nespěchá.

Taky jsem vyzkoušela výběr peněz v konbini. A příště zkusím i zaplatit ten nájem.

Pa.

Nedělní závod a jiné jídlo

Neděle 4. 10. 2015

Co se týče toho závodu - když stihnete hodinovou trasu za půl hodiny, je to úctyhodný výkon, ne?

Naštěstí jsem stihla na 5 sekund přesně :D rychlík na Šindžuku a našla rychlík na Jocuju, takže i s původním zpožděním jsem mši s přehledem stihla. A bylo tam plno :o a podávaly i dvě paní! To by u nás neprošlo :D

Na nádraží měli hrozně pěknou ceduli, fotka dole.

A odpoledne jsem prala, heč! Sice jsem co pět minut chodila pračku kontrolovat, jestli nevybouchla, ale všichni, včetně mých věcí, to ve zdraví přežili.

Problém je tady trochu se sušením. Na balkónu máme dvě tyčky a čtyři pochybné kolíčky. Trička na ramínka, ale co s tím zbytkem? Byla jsem vynalézavá v rámci možností :D ono kdyby tolik venku nefoukalo :-( ale rychle to uschnulo, tak můžu v pondělí vyprat druhou várku :3

Když vám něco spadne na koleje, řekněte si fešnému zaměstnanci drah:

No a protože jsem byla hodná, koupila jsem si mačča zmrzku :P

Líná sobota a jiné brblání

Sobota 3. 10. 2015

Se dneska projevila má lenost v celé své kráse. Vylezla jsem až v 11 uvařit si oběd. Aby se neřeklo, uklidila jsem si pak pokojíček  (od pondělí do pátku v něm všechno střádám a v sobotu uklízím :D ) a vysála náš mrňavý byt, což zahrnovalo i výměnu plného sáčku a jsem prostě hrozně šikovná. A asi budu muset pořídit nové sáčky do vysavače :P ...došly.

Zítra mě čeká praní. Abych se na to připravila, vyrazila jsem na kendó.

Pozor! Následuje kendó deníček!

A dneska to bylo super. Nejdřív jsem dělala katy s klukem, který vypadal na ...třetí kjú O:) ale kendó už prý cvičí šest let a půjde na zkoušky na 2. dan. Šlo mi to mnohem líp :P

Pak jsme zase dělali kihon, ať prý nám u kirikaeši nejde levá ruka šejdrem a taky se hezky napřahujeme. Pak men-uči, kote-uči, cuki-uči. Byla jsem donucena dělat cuki, ale to neva, protože jsem se stejně netrefila :3

Pak debana-wazy, když motodači útočí men. To mi taky nešlo :D ale musím z někoho vymámit, ať mě naučí suriage-men :P

Pak klasicky následovala džigeika, sensei byl super, ale zřejmě budu muset odepsat svoje hlasivky a znovu se vrátit k deathmetalovému kiai. No potěš koště o_O

No a taky jsem se dneska aktivně chopila ručníku a šla vytírat tělocvičnu, měli byste ze mě radost :P A protože jsem byla tak moc hodná, mohla jsem si v dódžu nechat bógu :D a pak jsem šla na bíru keiko se dvěma slečnami a dvěma pány. Jedna slečna začala s kendem skoro jako já, tak si dělali legraci, že jsem její senpai a mám jí dát kakarigeiko :D druhá slečna (35 let prý) zrovna přišla do Tokia, 4. dan. A pak jeden Polák a podivný Japonec, užvaněný až běda :D seděli jsme v parku a (oni) kecali a bylo to super.

Dostala jsem za úkol pořídit si zekken (senpai, styď se, kvůli tobě jsem dostala vynadáno :D), asi (doufám, že ano) půjdem spolu :D

Páteční bdění a jiné deprese

Pátek 2. 10. 2015

Jdu spát ve tři ráno, protože prostě se to stalo (to je tak, když si chcete dát půlhodinu a místo toho si schrupnete na tři hodiny, a pak nemůžete usnout O:) ). A ráno se ještě vrhnout na cvičení, kde máte vybrat nejvhodnější výraz. Většinou neznám ani jeden z výrazů a po zadání slova do překladače vyjedou velice podobné významy. Cha! Tak si vyber, ubohý cizinče, kterýpak z nich používáme zrovna v této situaci?

A už si opravdu musím udělat velký rozvrh a vylepit ho na stěnu, to bylo pořád "mám čas, mám čas" a pak najednou "do háje vždyť už musím jít na nádraží" :D takhle rychle jsem ještě neobědvala :3

Ale všechno jsem stihla :P dokonce se mi dostalo příjemného zjištění, že mi cesta z domu na nádraží trvá jen 10 minut. Achjo, teď budu vycházet později a později a zkoušet osud O:)

A užitečný poznatek: vlak v pátek, 11:57 na Šindžuku je POLOPRÁZDNÝ! :D Teď ještě kdybych vychytala podobné spoje i ostatní dny -_- mě ta hra na sardinky nebaví :D

První hodina japonštiny byla v pohodě, protože jsem měla domácí úkoly :P druhá byla katastrofická, jelikož... mám moc problémů a těžký život. Chci domů.

Nejlepší způsob, jak se s tím vyrovnat, je nakoupit si spoustu  (sladkého) jídla, což jsem po cestě domů udělala.

Doma nikdo nebyl, tak jsem vynesla plné koše, vyčistila odtok dřezu, jinak by se příští umyvač nádobí utopil... jsem šikovná.

Toliko k pátku. Nesnáším pátky.

Meron-pan s kousky čokolády:

Lívanečky s pastou ze sladkých fazolí. Bylo mi z toho špatně -_-

Čtvrtek a jiné mokré věci

Čtvrtek 1. 10. 2015

Tak nám začal říjen. A začal vcelku pěkně. V hodině jsme dostali za úkol opravit jeden lejm dopis tak, aby z něj byl opravdický obchodní dopis. Bylo to hrozné, už jen proto, že i rodilí Japonci se z toho můžou potečkovat.

Snaha (čti: Svobodová se hrdě chopila tužky a psala, co jí bylo diktováno) byla odměněna obědem (viz obrázek dole). A během oběda začalo pršet. A já neměla deštník. Takže jsem ame ni furaretešimatta, česky stručně zmokla. A moc hezky, záviděli byste mi!

Když mně se nechtěl tahat ten deštník :P a myslela jsem, že už budu doma, než to začne :3 Příště, no O:)

Tak ještě se porvat se zítřejší hodinou o_O a další týden hotový :3

Středa a jiné klapání

Středa 30. 9. 2015

Vyrážím do školy. Procházím pavlač a sbíhám schody dolů. Na pána, jdoucího nahoru, vyhrknu konničiwa, než se napomenu, že je stále ráno... ale to už jsem pryč. Opětuju kývnutí hlavou postaršímu pánovi, který hlídá staveniště kousek od našeho domu. To už mám svůj účes divoženky, protože pokaždé zapomenu, že bych se měla učesat doopravdy..

Ke každému mému kroku se ozve doprovodné zaklapání z batůžku, kde do sebe v kufříku narážejí dva štětce na šodó, kaligrafii. Klapání vymizí, sotva zahnu doleva na ulici k nádraží - tiché Japonsko najednou ožilo!

Ve vlaku se tísním hned za paní strojvedoucí. V Tokiu je stále dost lidí na naplnění vlaku. Na naplnění ulic. Průchodů. Obchodů... stále dost lidí.

Hodina šodó byla taková úvodní, ale na konci jsme měli přepsat Irohu (báseň, která obsahuje všechny znaky). Japonky se s tím piplaly, já to měla hotové celkem rychle O:) fakt jsem se snažila! Ale stejně je to poznat, které písmo používáte už od malička a které do vás nacpali během pár lekcí :3 příští týden dostanu od paní učitelky pohlavek :D

No a večer další zoufalý pokus o kendó. Chtěla bych mít speciální tréninky. Víte, takové to doučování s pozitivní motivací "jde ti to", "když to budeš takhle trénovat, za pár týdnů už se na ten men trefìš", "no hlavně když tě to baví"... a tak O:) :D

Je legrační, jak si lidi myslí, že jsou všichni Japonci (nebo rovnou všichni Asiati) stejní. Nejsou :D a navíc na ulici potkáte tolik zvláštních individuí o_O tlusté, tenké, potetované, kudrnaté, blonďaté (vypadá to hrozně :P ), někdo, kdo vám připomíná vašeho strýčka, vašeho spolužáka ze základky, jednoho herce... vyslovíte-li jeden stereotyp, další skupina lidí vám ho omlátí o hlavu. Jako všude jinde, že? :-)

No, trénink byl super, je to tady takové "přijď si, kdy chceš, dělej si víceméně, co chceš" :) a Ozawa-sensei na mě koukal jak na zjevení O:)

Ale aby se člověk učil tisíc a jeden druh japonštiny :D aby rozuměl malým dětem! Aby rozuměl spolužačkám! Aby rozuměl vyučujícím! A aby rozuměl sensejům :D

(No a pak i těm creepy holkám trpícím samomluvou, když se převlékáte po keiku o_O ).

Tak zas zítra nebo někdy :3

Úterý se samurajem a jiné hlouposti

Úterý 29. 9. 2015

Já si vážně musím zapsat, kdy jezdí ty spěšné vlaky :D sice jsem stála přímo před samurajem, ale dojem kazilo jednak půlhodinové stání, jednak... že mě nepustil sednout :D

Měla jsem svou první úterní hodinu japonštiny. A jak že to dopadlo?

Vcelku dobře. Test jsme dělali až na konci hodiny, takže za hlavu se budu chytat až za týden :P

No a nějak nedobrovolně dobrovolně jsem kývla, že přijdu na nějakou konferenci o možnostech podpory zemědělství (nebo tak něco). Nikdo vlastně neví, co tam budeme dělat, ale všichni doufáme v extra kredity :D

Pak ještě rychle oběhnout kolečko, abychom zjistili kódy předmětů a jejich oficiální názvy v angličtině  (šlo to až příliš hladce :D museli jsme jen do International Center pro syllabus, na studijní pro CD, s CD do Support Center, vloupat se do počítače (ježkovy zraky, nabíhal snad 10 minut :D )...jak říkám, moc jednoduché :P

Taky jsem si byla koupit papíry na zítřejší šodó, kaligrafii. 

Už vás někdy nutili přezout se v obchodě do papučí? Pro mě to bylo prvně o_O a to tam měli normální podlahu, žádný koberec nebo parkety (v duchu jsem protáčela panenky, ale protože mě slušně vychovali, přezula jsem se na tu minutu :P ).

Jo a tady fotka klávesnice pro tatínka a ostatní zvědavce: