Pátek

Jak to teda je s bydlením:
Sensei vlastní dům v Koganei, což je část Tokia asi 45 minut vlakem od Šindžuku.
Dům má tři patra - Japonci ale přízemí počítají jako první podlaží, takže patra jsou čtyři :D

Sensei obývá první a druhé patro, ve třetím je nájemník a ve čtvrtém my a vedle nájemník. Byt, kde spíme, je docela maličký, vchází se de facto hned do kuchyně, která je nazařízená, naproti je malá koupelna se záchodem, u kterého musíme nechat otevřené dveře, jinak se tam nevlezeme :D
 Pak je tam obývák s vchodem na balkón az něj se jde do ložnice. Obývák i ložnice mají rohože tatami, posuvné dveře a papírové stěny :)
Takže jídlo a koupelnu máme dole v druhém patře.
 Sensei má dvě kočky, Mei a Danteho. Jsou zavřené na takovém balkonku vedle kuchyně, protože děsně pouštějí chlupy.

No a co se dělo v pátek:
Ráno v 6:30 nás sensei vzal na policejní stanici na trénink. Já si po dlouhém letu dala oraz a jen se koukala. Policejní dódžó je v pátém patře a tělocvična je rozdělená na půlku s parketami pro kendisty a půlku s tatami matracemi pro džudisty.
Kendó sensei Hirose je děsně cool. Má 45 roků, 7.dan a přesně ten správný druh zlomyslného humoru :)
Martin na něj ale udělal dojem, tak nás pozval na úterní závody policie do Budókanu. Teda jen se kouknout, samozřejmě.
Po tréninku jsme dostali snídani,  vyrazili s paní Komacu na procházku k místní svatyni, dali si na oběd brutálně velkou porci rámenu (a to bylo pár hodin po šíleně velké snídani :D ) a vyrazili na Šindžuku. Po bloudění a brouzdání nás laskavý pán, co znal začátek české i slovenské hymny, zavedl na poštu. Vyzvedli a nainstalovali jsme SIMky s daty, a tak teď všichni paříme pokémony. Ptáčka s pórlem jsme zatím nepotkali.

Prošli jsme se k mé bývalé univerzitě, užili si srandu na poště, kde jsme odeslali dva dopisy,
prošli blízký park a pak to stočili domů, neb začalo pofukovat a poprchávat :)
Vlakem jsme to zvládli na jedničku, autobusem na trojku a největší horor bylo dojít posledních 300 metrů od zastávky, neb nikdo netušil, kudy jít :D
Zachránil nás Google sensei, ten japonský ovšem, neb dokud jsem adresu poctivě nenacvakala česky, posílal nás na 2,5 km dlouhou štreku :P

Tak jsme se na večeři doplahočili domů a v deset padli úplně vyřízení na futony.