Středa a jiné klapání

Středa 30. 9. 2015

Vyrážím do školy. Procházím pavlač a sbíhám schody dolů. Na pána, jdoucího nahoru, vyhrknu konničiwa, než se napomenu, že je stále ráno... ale to už jsem pryč. Opětuju kývnutí hlavou postaršímu pánovi, který hlídá staveniště kousek od našeho domu. To už mám svůj účes divoženky, protože pokaždé zapomenu, že bych se měla učesat doopravdy..

Ke každému mému kroku se ozve doprovodné zaklapání z batůžku, kde do sebe v kufříku narážejí dva štětce na šodó, kaligrafii. Klapání vymizí, sotva zahnu doleva na ulici k nádraží - tiché Japonsko najednou ožilo!

Ve vlaku se tísním hned za paní strojvedoucí. V Tokiu je stále dost lidí na naplnění vlaku. Na naplnění ulic. Průchodů. Obchodů... stále dost lidí.

Hodina šodó byla taková úvodní, ale na konci jsme měli přepsat Irohu (báseň, která obsahuje všechny znaky). Japonky se s tím piplaly, já to měla hotové celkem rychle O:) fakt jsem se snažila! Ale stejně je to poznat, které písmo používáte už od malička a které do vás nacpali během pár lekcí :3 příští týden dostanu od paní učitelky pohlavek :D

No a večer další zoufalý pokus o kendó. Chtěla bych mít speciální tréninky. Víte, takové to doučování s pozitivní motivací "jde ti to", "když to budeš takhle trénovat, za pár týdnů už se na ten men trefìš", "no hlavně když tě to baví"... a tak O:) :D

Je legrační, jak si lidi myslí, že jsou všichni Japonci (nebo rovnou všichni Asiati) stejní. Nejsou :D a navíc na ulici potkáte tolik zvláštních individuí o_O tlusté, tenké, potetované, kudrnaté, blonďaté (vypadá to hrozně :P ), někdo, kdo vám připomíná vašeho strýčka, vašeho spolužáka ze základky, jednoho herce... vyslovíte-li jeden stereotyp, další skupina lidí vám ho omlátí o hlavu. Jako všude jinde, že? :-)

No, trénink byl super, je to tady takové "přijď si, kdy chceš, dělej si víceméně, co chceš" :) a Ozawa-sensei na mě koukal jak na zjevení O:)

Ale aby se člověk učil tisíc a jeden druh japonštiny :D aby rozuměl malým dětem! Aby rozuměl spolužačkám! Aby rozuměl vyučujícím! A aby rozuměl sensejům :D

(No a pak i těm creepy holkám trpícím samomluvou, když se převlékáte po keiku o_O ).

Tak zas zítra nebo někdy :3

Úterý se samurajem a jiné hlouposti

Úterý 29. 9. 2015

Já si vážně musím zapsat, kdy jezdí ty spěšné vlaky :D sice jsem stála přímo před samurajem, ale dojem kazilo jednak půlhodinové stání, jednak... že mě nepustil sednout :D

Měla jsem svou první úterní hodinu japonštiny. A jak že to dopadlo?

Vcelku dobře. Test jsme dělali až na konci hodiny, takže za hlavu se budu chytat až za týden :P

No a nějak nedobrovolně dobrovolně jsem kývla, že přijdu na nějakou konferenci o možnostech podpory zemědělství (nebo tak něco). Nikdo vlastně neví, co tam budeme dělat, ale všichni doufáme v extra kredity :D

Pak ještě rychle oběhnout kolečko, abychom zjistili kódy předmětů a jejich oficiální názvy v angličtině  (šlo to až příliš hladce :D museli jsme jen do International Center pro syllabus, na studijní pro CD, s CD do Support Center, vloupat se do počítače (ježkovy zraky, nabíhal snad 10 minut :D )...jak říkám, moc jednoduché :P

Taky jsem si byla koupit papíry na zítřejší šodó, kaligrafii. 

Už vás někdy nutili přezout se v obchodě do papučí? Pro mě to bylo prvně o_O a to tam měli normální podlahu, žádný koberec nebo parkety (v duchu jsem protáčela panenky, ale protože mě slušně vychovali, přezula jsem se na tu minutu :P ).

Jo a tady fotka klávesnice pro tatínka a ostatní zvědavce:

Pondělní kytičky a jiné banánování

Pondělí 28. 9. 2015

Fňukání dne: Nezazpívám si Svatováclavský chorál :D

Vyrážím v jednu hodinu na ikebanu (správně "kadó"). A doufám, že jsem pochytila vše, co jsem měla, a neužiju si zase další trapas o_O

Je 27 stupňů! Si děláte legraci :D já jsem nachystaná na zimu a sníh :D a tak jsem se málem upekla na sluníčku :P

Ikebana byla fajn. Sice se mi kytičky prohýbaly opačným směrem, než jsem chtěla, ale bylo to procvičování, tak co :3

No a cestou domů jsem ještě musela splnit bojový úkol a sehnat si další banány!

PS: Úkol splněn :P

Pohled z nádraží Takadanobaba:

Nedělní flákání a jiné výletování

Neděle 27. 9. 2015

Vrchol dopoledne bylo uvaření oběda  (čti: rýže :D - ale mám ji navařenou na 2 jídla dopředu O:) ). Až o půl páté jsem se vykopala ven (za to mohl senpai!) aniž bych si vzpomněla, že jsem chtěla sundat z balkónu sušící se keikogi, hakamu a tenuguie. (Přežily to :3)

Mířila jsem zase na mši, protože i když mě tenhle pobyt zdeptá po stránce znalosti japonštiny a dovednosti kenda, jsem rozhodnutá se alespoň naučit ten japonský Otčenáš :D

Už jsem pochytila pozdravení pokoje :P Šu no heiwa! Tedy: Pokoj Páně :)

No a trochu jsem mrkla na Sofii (Sophia University, založena jezuity 1908) vedle, ale je to uzavřený areál s obrovskými budovami, takže nějak... vůbec mi nevadilo pospíchat zpět na Kjódó.

No pro dnešek idžó desu :P

Sobotní úklid a jiné kendování

Sobota 26. 9. 2015

Sondžin rozepsala na každou neděli úklidové služby kuchyně, WC a koupelny. Na mě teď vyšla koupelna a jelikož se mi v neděli uklízet nechce, zhostila jsem se tohoto úkolu již dnes.

Není tady vůbec žádný prášek /jiná břečka na čištění :D umyvadlo jsem vzala přípravkem na nádobí :P a asi tady pořídím hadr na vytírání, protože vysávat parkety je blbý nápad :P

A ve tři jsem vyrazila na dobrodružný výlet vláčkem do Nakano. Tam už jsem byla ve čtvrtek, heč :D Okolojdoucí Japonci si špitali "kendó, kendó", když jsem se okolo nich prohnala se svým bógu a šinajem. :3

Na stanici mě čekala moje oběť, na kterou jsem se pověsila (jako to dělám ostatně vždycky - postarejte se o mě). Kobukan je opravdu takové obývákové dódžó, fakt maličké, ale i tak tam najdete větráky, šatny pro muže i ženy a i sprchu, <3 což je super věc pokud si vezmete i mýdlo a ručník :D

Na začátku byly katy, kterým jsem poslušně přihlížela. Pak se udělala krátká rozcvička v kruhu se suburi, pak ve trojicích/čtveřicích kirikaeši a kihon. Cuki jsem zbaběle vyměnila za men-uči. No co :P

Krátká pauza a pak džigeika, kterážto jsem stihla dvě... dělala jsem celou dobu men-uči :P ...což jen dokazuje mou další neschopnost.

Víte, všichni jsou tu hrozně milí, vlastně mi ještě nikdo neřekl nic špatného, ale mně se hrozně stýská, chci domů a vůbec, zakažte hormony, neb se cítím pod ...blechu o_O

Propršený pátek a jiné onigiri

Pátek 25. 9. 2015

Zjistila jsem až těsně před spaním, že jsem si spletla pátek s úterým, tudíž mi vyučování začíná až ve 13:00 a né v 10:40. Jenže máme dneska to "lunchtime meeting", setkání v době oběda? ve 12:15, ale i tak mi stačí vyrazit v poklidu 10:45. Protestně jsem si tedy dala dvě snídaně a nelibě sledovala venkovní počasí....prší a prší a prší a prší :(

Pak si sbalila svých 5 švestek, 4 onigiri, 3 složky papírů, 2 nožičky a 1 pouzdro a vyrazila do školy.

V poledne byl sraz s ostatními zahraničními studenty. Mám papírek a půjdu  (někdy) platit ubytování o_O no a pak byla hodina s Noriguči sensei. Gramatika a čtení. Opět jsem "zářila". Ale to se třeba vsákne -_- :'( umřůůů, měli tu poslat někoho jinéhoooo...

Pak byla welcome party pro nás, byla tam spousta jídla a Japonek, co si mě přidaly na FB. Aspoň budu mít koho vydírat :3

Chci sprchu a spát, protože zítra mě čeká další katastrofa :P

Výhody 170 centimetrů a jiné příhody

Čtvrtek 24. 9. 2015

Tak jsem si dneska užila opravdové japonské cestování. Po pěti hodinách spánku, který bych velmi ráda reklamovala, jsem se vypravila na vlak. Jely pouze ty osobáčky (asi si zjistím časy expresů :P ), byly šíleně narvané (ale stále né dost na práci v rukavičkách) a říkám to zcela bez nadsázky  (ha ha ha :D NAD-sázky) že nemít svých 170 centimetrů, tak se tam udusím, omdlím a vyhodím snídani. Ještě jsem se nerozhodla, v jakém pořadí. No a taky jel o 10 minut déle, Sondžin říkala, že se něco stalo na trati o_O

Hodiny japonštiny byly pro mě utrpením, ale to se poddá, čím víc to do mě budou hustit. Taky jsem dnes získala novou kamarádku Eriko :3 stačilo dost dlouho postávat a otravovat spolužáka  :D

A naproti mě ve vlaku sedí týpek s růžovým medvědem -_-

Odpoledne jsem vyrazila na dobrodružný výlet do Gótokudži, což je jen jedna stanice od Kjóda. Podívali jsme se na spoustu mávajících kočiček, prolezli znovu Daisó :D no a pak mi ukázali, jak se dostat ke Kobukanu :3 :3 :3 prostě jít za sladkostmi a pak tou úzkou uličkou o_O

Bolejou mě dvě nohýýý :D a zítra máme nějaký společný oběd a welcome party...nějak je toho moc na mě, potřebuji svůj sociálně-fóbiovský klid :3 Pak se divím, že neumím vylézt z pokojíčku. Do háje, pak se divíte, kde se berou hikikomori :P Tokio je bláznivé!  Asi půjdu na procházku někdy hodně brzy ráno, abych si užila klidné ulice o_O

Lidi. Jsou všude. Pořád. Vysoké domy. Všechno stále v pohybu. Malý prostor.

Jo a na Kjódu nám prostě skáčou sebevrazi :P ...a já je nesnáším!

Uplakaná středa a jiné maršmelouny

Středa 23. září 2015

Vypadalo to jako den úplně na nic. Ale aspoň už jsem ráno doopravdy vstala a už nepospávala dál. A zjistila jsem, že když si pod záda strčím ten druhý polštář, ráno mě záda (tolik) nebolí. Tak to asi nakonec přežiju.

Párkrát jsem si poplakala, ale ve čtyři konečně vyrazila ven z domu a řeknu vám, byl to ten nejlepší nápad za celý den! Chůze je super věc. Hlavně po dni stráveném v mrňavém pokojíčku. Koupila jsem si konečně svoje vysněná rajčátka. A banány! JÁ MÁM BANÁNY! :D A taky lupínky a mlíčko O:) a maršmelouny O:)

Ale aby se neřeklo, koupila jsem si i nori a budu vyrábět onigiri :P Doufám :D

Takže katastrofický den dopadl celkem fajn O:) Ale nebojte, zítra budeme katastroficky pokračovat, dočkáte se, dočkáte!

Zmizelý obchod

Úterý 22. 9.

Ve snaze srovnat čas se hrabu ven už před obědem. Pak mě ovšem napadne, že když jsou ty státní svátky, je možné, že budou některé obchody třeba zavřené... a tak mé odhodlání opadne a stejně tak opadnu do svojí proleželé postele já.

Dnes jsem vyzkoušela rýžovar. Je to perfektní věc! Strčíte tam rýži, nalijete vodu, zmáčknete tlačítko a za 45 minut máte rýži hotovou...ach :3

Dostala jsem se v bezpečí na Šibuju, po nadávání na japonské mapy, města i ulice se dostala na místo, kde měl být můj kendó obchod. Ale nebyl. Byly tam všude jen sex shopy a love hotely, pochybovala jsem, že jsem vůbec ve správné části města...

Obešla jsem všechny uličky okolo, pořád nebyl. Oslovila jsem nudícího se pána, který se mnou obešel uličky v okolí. Šli jsme se podívat na mapu do knihkupectví! Až tam ten hodný pán zavolal. V té chvíli zmáčkli v obchodě odkrývací tlačítko a on se objevil. To už jsem zase byla tak mimo, abych nedala dohromady jedinou větu, ale měla jsem zase náladu si něco koupit. Promiň, peněženko :'( odpusť mi! Ale já tu HAKAMU POTŘEBOVALA!!!

Jo, mám i ten šinai O:) jen jeden a doufám, že mi vydrží :P

Že prý tam mám přijít zase. No co mi zbývá O:)

Tak jdeme na to! Na co?

Je pondělí. 21. 9. Za dva měsíce mám narozeniny, heč  (nééé, já nechci být tak stará :'( :'( :'( ). No a dneska mě zařadili do skupinky.

Do školy jsem vyrazila sama - zavčasu :P - nechtělo se mi lézt za Naomi, jestli jdou všichni spolem a v kolik a jestli smím s nimi.. :P. Devět hodin vypadá na dobrý čas, kdy jezdit vlakem, když máte trochu štěstí, sednete si :3

Dokonce jsem stopovala čas. 

16 minut pěšky, 

18 minut na Šindžuku, 

4 minuty na stanici Takadanobaba, 

16 minut pěšky. 

Celkem slušné na Tokio :D

No došla jsem do centra, dostala rozvrh a tadá tadá...ehm. Skupina A. Prý to má být ta TOP, ale ale ale o_O to se budu muset hodně učit, že? (brečí v koutě, hodně nahlas, aby ji litovali) no a tím TOP si nejsem jistá, vždyť to byla tipovačka díky těm šibeničním časovým limitům :'(

No to je jedno :3 Měli jsme pak prohlídku knihovny, ošetřovny a tak. V knihovně se dají sledovat DVD :3 :3 :3

Odpoledne jsem měla svoje aranžování květin. Chodí tam se mnou slečny zahraniční studentky, tak je to fajn. Nejdříve do nás něco hustila mladá asistentka, které jsme nerozuměly ani slovo. Naštěstí pak přišla miloučká paní, zlatá jako sluníčko, a povídala nám o kytičkách. Jednu pak udělala, prošla docházku a šlo se domů. Musím si pročíst manuál, co jsem dostala, abych věděla, co po mně vlastně budou chtít :D

Zítra a pozítří mám volno :3 půjdu kupovat šinai :3 a pytlíčky :P