Čtvrtek 24. 9. 2015
Tak jsem si dneska užila opravdové japonské cestování. Po pěti hodinách spánku, který bych velmi ráda reklamovala, jsem se vypravila na vlak. Jely pouze ty osobáčky (asi si zjistím časy expresů :P ), byly šíleně narvané (ale stále né dost na práci v rukavičkách) a říkám to zcela bez nadsázky (ha ha ha :D NAD-sázky) že nemít svých 170 centimetrů, tak se tam udusím, omdlím a vyhodím snídani. Ještě jsem se nerozhodla, v jakém pořadí. No a taky jel o 10 minut déle, Sondžin říkala, že se něco stalo na trati o_O
Hodiny japonštiny byly pro mě utrpením, ale to se poddá, čím víc to do mě budou hustit. Taky jsem dnes získala novou kamarádku Eriko :3 stačilo dost dlouho postávat a otravovat spolužáka :D
A naproti mě ve vlaku sedí týpek s růžovým medvědem -_-
Odpoledne jsem vyrazila na dobrodružný výlet do Gótokudži, což je jen jedna stanice od Kjóda. Podívali jsme se na spoustu mávajících kočiček, prolezli znovu Daisó :D no a pak mi ukázali, jak se dostat ke Kobukanu :3 :3 :3 prostě jít za sladkostmi a pak tou úzkou uličkou o_O
Bolejou mě dvě nohýýý :D a zítra máme nějaký společný oběd a welcome party...nějak je toho moc na mě, potřebuji svůj sociálně-fóbiovský klid :3 Pak se divím, že neumím vylézt z pokojíčku. Do háje, pak se divíte, kde se berou hikikomori :P Tokio je bláznivé! Asi půjdu na procházku někdy hodně brzy ráno, abych si užila klidné ulice o_O
Lidi. Jsou všude. Pořád. Vysoké domy. Všechno stále v pohybu. Malý prostor.
Jo a na Kjódu nám prostě skáčou sebevrazi :P ...a já je nesnáším!
Žádné komentáře:
Okomentovat