Senpai mě brečící (já brečela o_O on mě rozbrečel!) opustil před vstupem k bránám (zase přehání, abyste ji litovali) a já se prodrala přes davy lidí ke své C9 bráně. Tou jsem odcházela i tehdy před rokem, akorát se Sabi-senpai a Regi.
Let byl fajn, jen mě trochu proštěrkali a pohoupali u přistávání, takže mi nejdřív bylo pěkně špatně, a pak jsem dostala hrozný hlad :D
Ve Frankfurtu mě poslali nejdřív tři patra dolů a pak zas ta tři patra nahoru - slibuju, že žádná jiná cesta tamtudy nevedla! Hrozní Němci! Zase se všichni tvářili kysele na pasové kontrole, nemám je ráda. Tentokrát jsme letěli od brány Z69, což je prosím ta brána úplně úplně úplně nejdál, na samém konci světa (letištního světa). Moc hezká procházka, lákají teď na Oktoberfest, když jsem došla k Zetku, ještě tam ani nikdo nebyl. Nechala jsem se vyzpovídat jednou slečnou, proč, jak, kdy letím na Hanedu, pak to na mě zkoušel ještě jeden kluk, ale měl smůlu :P Pár minut před otevřením dvířek k letadlu už bylo Z69 nacpané k prasknutí (jo a lákali lidi za krásný příplatek 320 € do bussiness třídy, možná i do první třídy)... jsem lenoch líná, nechtěla se mi stát fronta až k další bráně, a tak jsem si sedla na sedačku a nechala je všechny projít. Měla jsem úplně suprové místo, hned za bussiness třídou, v první lajně a na kraji, což mi dávalo velký prostor pro manévrování s nohama :P Ale stejně ten let byl pro ně hororová jízda, a to jsem šla i na procházku (jenže tam moc nebylo kde se pocházet :( ). Jídlo bylo ovšem dobré (snědla jim naprosto všechno, co jí dali! Prajzačka! Co kecáš, dresing a všecko podezřelé tekuté v sáčcích jsem jim nechala!)
Jo a taky tam něco divně smrdělo. Podle mě to byl ten japonský chlápek vedle mě, ale očichávat lidi je kapku neslušné, tak zůstalo jen u domněnky. No a taky proběhl čudlík no bóken, kdy jsem se marně pokoušela sklopit sedadlo, málem jsem si zlomila prst (mluví pravdu, málem ten čudlík protlačila na druhou stranu opěradla :P )... no co, řekla jsem si té paní letušce a tam - cvak! A bylo sedadlo dole -_- achjo. Koukla jsem na film v japonštině (a s anglickými titulky) a pak se nechala uspat písničkama. Na Hanedu jsem doletěli úplně přesně, hned si mě odchytila slečna, jestli jsem studentka, a poslala mě k bráně 5, kde mě pán rychle odbavil, narazítkoval, rozdal kartičky a tak. A pak bylo to urputné čekání na kufry. Ale to čekání bylo mnohem lepší, než ty kufry smýkat :D
Vykašlala jsem se na volání do školy (vážně na to zapomněla) a cupitala na autobus, správně vystoupila, půl hodiny okukovala těch 10 automatů s pitím (to opět nepřehání), ale nakonec si nic nevzala, byl špatný den na hraní automatů. Brzy mě našla Fumiko s Naomi z Británie a doprovodila nás vláčkem za další slečnou, to už mi Fumiko pomohla s jedním kufrem O:) a obě nás dvě rjúgakuseiky dovedly až na byt.
Jsem tu v maličkém pokojíčku (ale jakožto fanynka tetrisu jsem to zvládla, to byste záviděli! No moc si nevyskakuj, ještě se ti válí spousta věcí na posteli, ty fanynko :P). Ještě je tu Sondži (prosím ať je to správně!) z Koreje, hrozně milá holka :3 (kdokoliv, kdo rozdává jídla, je hrozně milý :P). Je tu kuchyň, funguje wifi, funguje i můj adaptér na zásuvku, teče teplá voda, ještě si pořeším jídlo a budu spokojená se svým zázemím (až na tu vrzající postel, tak je hrozná, to uznej!).
Je půl sedmé večer, ve mně se pořád míchá strach, ale i vzrušení, co mě čeká. Vedle sebe mám hromádku na kendó, na to se těším hrozně moc, ale dokud nedostanu rozvrh, můžu si plánovat jen praní ponožek (to naráží na to, že jich má s sebou hrozně moc, asi ani nebude muset prát. Anebo je strčí do mrazničky a bude z nich dělat bumerangy a házet je- No to už stačilo!).
Mohla jsem si s sebou nabrat víc sladkostí. To je holý fakt a nikdy víc už takovou chybu neudělám. No co, cukr podporuje mozek a BMI mám v pořádku :P :P :P
Já raději končím, protože je to dlouhé jak moje bakalářka měsíc před odevzdáváním. O:)
Maminky občas mají pravdu - cukr se vždy hodí!
OdpovědětVymazat