Miri Průzkumnice

Neděle 20. 9. 2015

Nezvládám časový posun :D ale ono to půjde, až budu muset vstávat do školy, klimbání neklimbání.
Po japonském obědě (heč, dělala jsem si soba :D ) jsem vyrazila (ok, už byly 3 hodiny :P ) na výlet. Plán byl najít poštu a vyřídit nedoručené zásilky pro slečny, co už odjely domů. Poštu jsem našla sama (chvalte mě :D) a pán mi papíry sebral, tak jsem to brala jako splněný úkol :D

Vracela jsem se okolo nádraží, kde mě popadl děsivý plán - svezu se vláčkem a podívám se na kostel sv. Ignáce!

A tak se Miri ztratila a už ji nikdo nikdy neviděl... :-D

Ve vlaku jsem viděla Japonce s legračně chlupatýma nohama. A přírodně blonďatou Japonku (tatínek blond cizinec, maminka Japonka). A jak si hlavně mladé slečny potrpí na značkové věci. A že je jedno, zda je středa nebo neděle, lidí je venku pořád moc a moc :D

Jo a mám se tu dobře. Však víte, že moje nálada je jako horská dráha s bonusovými výskyty těch nižších poloh. Stačí drobnost a už je všechno špatně. Navíc si hrozně ráda stěžuju :D tak to berte s velkou rezervou, celkově vzato si to tady užívám (hned jak se vykopu vylézt z pokoje a bytu O:) ). Ubytování mám suprové, Japonci jsou milí.

No neztratila jsem se! Vyřídila jsem si měsíčník a vyrazila na Jojocu, trefila správný směr a našla - tadá tadá tadá :D - kostel sv. Ignáce. Vevnitř vypadá úplně úžasně, je dělaný do kruhu, prostorný, krásně to tam voní, přesně tou vůní kostela jako u nás. No a protože mám štěstí jako nikdo jiný, brzy začala i mše svatá. Naštěstí na cizince mysleli, sledovala jsem průběh mše japonsky v jejich kancionále, snažila se odpovídat :D zpívala s nimi písničky :3 ale čtení jsem si raději našla v anglické příručce (cha! Nabízeli mi tři verze a já podle japonštiny trefila tu správnou  :P chvalte mě :3 :3 :3 ). Z kázání jsem chytala trochu začátek, ale pak už to bylo moc O:)