Připojen v Japonsku

Už jsme úspěšně doma a snažíme se setřást pásmovou nemoc :)
Tento krátký článek je doporučení na sim kartu, která vám umožní být v Japonsku připojen k internetu.

Simka je pouze datová, tedy nebudete moct volat a smskovat, ale kdo to dneska ještě dělá O:)
Možností je více, dá se půjčit i wifi krabička, ta se ale pak musí vracet. Simka pak jen dramaticky vyhodíte a hotovo :)
My měli simky eConnect (https://www.econnectjapan.com)
Simka se jednoduše objedná a zaplatí předem, pak si ji jen vyzvednete v Japonsku na letišti nebo na poště. Je to dokonce tak vymakané, že stačí ukázat Japoncům e-mail, co vám přijde, kde je napsáno "mám tu zásilku, můžete se na ni podívat?"
My už nestihli doručení na letiště, tak jsme simky vyzvedli na poště. Internet jel hned po vyplnění políček  (v nastavení mobilních sítí, návod je taky blbuvzdorný). Je super si předem stáhnout i aplikaci eConnect Japan, která vám pak hlásí, kolik dat zbývá a případně lze přes ni data navýšit :)
Internet jel líp než v ČR a já si s 1 GB vystačila celých 10 dní, i když jsem hrála Pokemon Go, hledala spoje, používala online google mapy a psala na blog  a vůbec :)
A sranda vyšla na cca 700,- Kč.

Sobota

Jsme splnili zbylé úkoly - vyfotit Míšu u Hačiho, vyloupit kendó obchod na Uenu a poslat pohlednice :)
Odpoledne jsme šli na poslední trénink v Kóbukanu, kde bylo tak 50 lidí.


Teď už sedime na letišti Narita :)

Pátek

Měli jsme poslední asageiko, tak Martin dostal speciální péči, že pak skoro nechodil O:)
Po snídani jsme vyrazili na sraz se Sae a Reiko. Díky Reiko jsme pak stihli všecko naplánované i neplánované. Rámen na oběd, purikura fotky, karaoke, book-off i kendó bar Zanshin :)
Dostali jsme od Sae a Reiko i dárek ke svatbě :)
Večer mi sensei podal telefon, že mám zavolat Hirose sensejovi, co se prý opil a sháněl se po nás, ať jdeme spolu na karaoke :D Sensei se ozval až další ráno (tj. o půl desáté) a ptal se mě, jestli jsme se opili. Ach :)

Čtvrtek

Začali jsme opět asageikem v ještě vlhkém bógu. Mě sensei poslal dělat suburi s Míšou, protože jsme hezké, a Martina nechali lítat. Protože je hasič  a ti to zvládnou.
Po asageiku se nám ještě Hirose sensei věnoval a projel s námi katy a  ukázal pár triků :-) (třeba jak zasahuje kote).
Snídali jsme pak až v deset,  načež jsme také všichni svorně vytuhli.

Odpoledne jsme se vydali do zahrad císařského paláce, které jsou naprosto úchvatné a hned bych se tam nastěhovala.
Pak jsme strávili až moc času na Haradžuku ve spoustě obchůdků.  Dali jsme si palačinky a chytili konečně toho ptáka s pórlem (#pokemongo).
Takže jsme sice nestihli Šibuju a Ikebujuro, ale máme ptáka. To je super.

Středa

Středa byla hodně kendistická. Po ranním aaageiku, na kterém jsme potkali jinou směnu  (kde cvičí jediná holka a je to drsňačka), jsme se chvíli flákali doma (= odpočívali, všichni tři jsme úplně vytuhli) a ve 12 nás vyzvedl autem Hirose sensei a vzal nás do obchodu s kendó věcmi
Nechali jsme tam půl kapesného (kecám, ale klidně bych to zvládla) a sensei nám ještě daroval tenugui každému.
Než našili jména na nové věci, dali jsme si udon. Sensei měl největší brutálně velkou porci, stejně dojedl první. A ještě to zatáhl. Ale byli jsme blízko. Když telefonoval, vyrazili jsme ke kase. Ale zmerčil nás. Hrůza!
Vyzvedli jsme věci z obchodu, dvakrát se nadechli doma a vyrazili na druhý trénink do Kóbukanu k Ozawa sensejovi. Pamatoval si nás, gratuloval :) a od Kodamy a Mihoriho jsme dostali dárečky, což bylo hrozně milé.

Kdo se namanul, ukázali jsme mu fotky ze svatby, noviny, pozvánku i video :D
A cukroví dali ochutnat!

Úterý

Ráno jsem si už konečně zakendovala. Bylo to super a po tréninku jsem taky Hirose senseje ožebračila o jedno keikogi, asi tři cuby, nožík a chránič pod kote.
Prajzačka.

Po snídani jsme se chvíli flákali a pak vyrazili do Budókanu s Komacu sensejem, Hirose sensejem a připojil se i Jakó sensej. Koukali jsme na super zápasy kendistů-policistů. Fandili jsme Takenoučimu, bohužel prohrál s Andoem.

Ale! Máme fotku! Takenouči, Šódai, Nišimura - s těmi všemi :D jsme. Fakt. Borci O:)

Den jsme zakončili večeří se senseji v čínské restauraci. Gjóza byla super  (knedlíčky plněné masem). A Hirose sensei nás bavil utahováním si z Komacu senseje a dělením hloupých obličejů do foťáku. Nikdo by nepoznal, že tenhle šašek je 7. dan a ráno nás učil katy jako profík :) (teda ne jako, on JE profík :))

Pondělí

Jsme v sedm ráno vyrazili autobusem do Disney Sea, což je vedle Disneylandu a je to víc pro dospělé. Jela s námi paní Komacu, mladší sestra senseje Kjóko a její vnučka Kjóka (20 let). Kjóka znala Disney do nejmenšího detailu, tak jsme se krásně dostali úplně všude.

Na létající koberce Aladina, na koncert Ariely, svezli se lodičkou i vláčkem i ponorkou... nejlepšího ze všeho byla projížďka autem Indiana Jones. Kdo nezkusil, nepozná :D

Oběd byl formou bufetu, takže jsme se přecpali k prasknutí. Ale stálo to za to!

Strávili jsme tam celý den a já už chápu, co lidi na tom Disneylandu mají O:)

Neděle

Pojedli jsme v osm snídani, na které nechyběla polévka z krevetí hlavičky, jejíž vnitřnosti jsme zbaštili předešlý den. V devět jsme pak vyráželi na okružní jízdu po poloostrově Izu. První zastávka byl útes milenců  (asi útes?), kde jsme si rozezvonili zvon lásky. Dvakrát. Protože tam byly dva. Asi aby se lidi nemačkali. Taky by odtamtud býval nádherný výhled na horu Fudži, jenže bylo moc oblačno a viděli jsme velké... nadychane obláčky.

Story k dobru: cestou na utestjsme nejdřív potkali pár, kdy chlapík vepředu vyloženě trpěl. Načež jsme zmerčili druhý pár, kdy zrovna malá slečna nakopávala svého chlapce. Láska má mnoho podob.

Pokračovali jsme za opicemi. Sensei sliboval plnou pláž opic, co mi polezou pod sukni, budou nám krást čepice a mobily. Pláž byla skoro prázdná. Jelikož se poblíž včera někdo potopil a celý den ho hledali lodé a vrtulníky, co tak opice vyplašily.

Pokračovali jsme na krokodýly. Wani wani, ukazoval sensei, jak budou klapat zubama. Houby. Málem to vypadalo, že jsou všichni mrtví nebo umělí. Ale bylo tam minimálně 20 druhů krokodýlů a nepřiblížila bych se ani k jednomu, jaká měli zubiska.
Spolu s krokodýly byly spojeny prohlídky skleníků a červené pandy. Pandy byly naprosto kouzelné <3 taky tam byly želvičky, rybičky a plameňáci. Paráda.

Načež jsme vyrazili na visutý most. To se právě pořádně rozprselo, tak jsme měli i ukázku neklidného moře z první ruky. Pobřeží Japonska je fakt krásné. Já s Martinem jsme si ještě vyběhli na maják.

Den jsme zakončili obědovou večeří v pět v jedné restauraci a domů nás sensei zavezl kolem půl deváté. Chudák, celé dva dny za volantem. Ale drsňák, odřídil to na jedničku.

Zítra vyrážíme do Disney sea. Jo, jsme dospělí O:)

Sobota

Ráno v osm jsme vyrazili na cestu autem směr Hakone. Udělali jsme zastávku v Kamakuře, podívat se na Hačimanovu svatyni, před kterou právě probíhala šintó svatba, a pak se koukli na velkého Buddhu. Dali jsme zmrzku (mačča je stejně nejlepší) a valilo dál do Odawary.
V Odawaře jsme si dali karé soba (nudle s kari omáčkou), koukli se na Odawarský hrad, kde bylo vystaveno mnoho samurajských brnění  (jap. joroi, říkal sensei), zamávali sensejovi s paní z ochozu a valili dál do Hakone.

Spíme tu v tradičním japonském hotelu na tatami na futonech, můžeme kdykoliv do horké koupele a měli jsme naprosto šíleně velkou večeři. Odkutaleli jsme se do pokojíčku a na chvíli ještě vyběhli chytit pár pokémonů. Stále žádný ptáček.
Jo a záchody jsou tady ještě mrňavější než u senseje. Dveře prostě nezavřu. Mám moc velký zadek.

Zítra prý jdeme na opice a krokodýly.
V pondělí do Disney landu.

Miri out

Pátek

Jak to teda je s bydlením:
Sensei vlastní dům v Koganei, což je část Tokia asi 45 minut vlakem od Šindžuku.
Dům má tři patra - Japonci ale přízemí počítají jako první podlaží, takže patra jsou čtyři :D

Sensei obývá první a druhé patro, ve třetím je nájemník a ve čtvrtém my a vedle nájemník. Byt, kde spíme, je docela maličký, vchází se de facto hned do kuchyně, která je nazařízená, naproti je malá koupelna se záchodem, u kterého musíme nechat otevřené dveře, jinak se tam nevlezeme :D
 Pak je tam obývák s vchodem na balkón az něj se jde do ložnice. Obývák i ložnice mají rohože tatami, posuvné dveře a papírové stěny :)
Takže jídlo a koupelnu máme dole v druhém patře.
 Sensei má dvě kočky, Mei a Danteho. Jsou zavřené na takovém balkonku vedle kuchyně, protože děsně pouštějí chlupy.

No a co se dělo v pátek:
Ráno v 6:30 nás sensei vzal na policejní stanici na trénink. Já si po dlouhém letu dala oraz a jen se koukala. Policejní dódžó je v pátém patře a tělocvična je rozdělená na půlku s parketami pro kendisty a půlku s tatami matracemi pro džudisty.
Kendó sensei Hirose je děsně cool. Má 45 roků, 7.dan a přesně ten správný druh zlomyslného humoru :)
Martin na něj ale udělal dojem, tak nás pozval na úterní závody policie do Budókanu. Teda jen se kouknout, samozřejmě.
Po tréninku jsme dostali snídani,  vyrazili s paní Komacu na procházku k místní svatyni, dali si na oběd brutálně velkou porci rámenu (a to bylo pár hodin po šíleně velké snídani :D ) a vyrazili na Šindžuku. Po bloudění a brouzdání nás laskavý pán, co znal začátek české i slovenské hymny, zavedl na poštu. Vyzvedli a nainstalovali jsme SIMky s daty, a tak teď všichni paříme pokémony. Ptáčka s pórlem jsme zatím nepotkali.

Prošli jsme se k mé bývalé univerzitě, užili si srandu na poště, kde jsme odeslali dva dopisy,
prošli blízký park a pak to stočili domů, neb začalo pofukovat a poprchávat :)
Vlakem jsme to zvládli na jedničku, autobusem na trojku a největší horor bylo dojít posledních 300 metrů od zastávky, neb nikdo netušil, kudy jít :D
Zachránil nás Google sensei, ten japonský ovšem, neb dokud jsem adresu poctivě nenacvakala česky, posílal nás na 2,5 km dlouhou štreku :P

Tak jsme se na večeři doplahočili domů a v deset padli úplně vyřízení na futony.