Ne, vážně, jaktože tu nic nepřibylo od úterka, co jsem to vlastně dělala? :D (Už vím, čím to je. Celý svůj deníček píšu do zpráv jednomu senpajovi a tady už se nic nedostane O:) )
Aha, středa. (Teď jsem málem prozradila státní tajemství o jednom senpajovi o_O pšššt) ...mám takový pocit, že jsem šla na trénink O:)
Ve čtvrtek mi přišel email, že jestli pošlu svůj report z mého půlročního studia, aby si to otiskli do Gakušúinského časopisu :) Kouknu na deadline a je to právě čtvrtek, tak jsem si řekla, co se dá dělat, sedla jsem, napsala report, našla pár použitelných fotek a poslala. Přišla mi odpověď, že jsem nejlepší a ...tedy, že je to pěkné a že fotka z gaššuku (kendó soustředění v listopadu) je naprosto suprová. A tak, když už jsem byla v tom psaní, sepsala jsem ještě své dojmy z návštěvy barvírny látek na kimona. To jsem ještě neposlala O:)
Taky jsem měla v plánu konečně napsat i to závěrečné kansó...ehm, dojmy ze studia tady, ale stále to není O:) Řešila jsem totiž legrační věc, a to, že se mi motá hlava. Málo piju? Tím to není. Nízký tlak? To určitě ne, hlava se mi motala i při tréninku :D
Aby se neřeklo, vyrazila jsem si ve čtvrtek na chvíli na Haradžuku, což je tokijské centrum módy o_O Mně tam stačila jen jedna ulice, Takešita dóri, taková středně dlouhá ulička, kde je jedno několikapatrové Daisó (obchod, kde mají všecko za 100 jenů + daň :P), minimálně pět palačinkáren (myslím ti obrovské palačinky, do kterých nacpou šlehačku a ovoce a zabalí to do kornoutu), no a zbytek jsem obchody s oblečením :D ...něco jsem obešla okolo, něco obešla uvnitř, byla tam hrozná spousta lidí a hlavně turistů (a já nesnáším turisty :D ...to je samozřejmě nadsázka :) ), tak jsem to tam moc dlouho nevydržela.
V pátek se mi hlavička motala i v sedě, tak jsem psala SOS zprávu mému online lékaři (společnost Nejlepší tetička s. r. o.), který (nic míň od něj neočekávám) okamžitě vyhodnotil můj zdravotní stav jako "blbě ležela a teď má porouchanou páteř" (to už diagnóza mými slovy O:) )...chtěla jsem v pátek výletit, ale stejně pršelo, tak mi ani nebylo líto, že se motám v pokojíčku a snažím se páteř sama napravit. K večeru (hahaha, venku je zima, tma a prší, kdo by tam lozil) jsem se stejně vydala na procházku. Byla to otázka života a smrti! (Jo, donesla sis ušišťoury a prášek na praní. Jo a čokoládu. Nech mě hádat, které z těch věcí jsi potřebovala!)
Sobota je dneska, zpoždění dohnáno!
Měla jsem sraz s kamarádkou Reiko. Ona měla dneska poslední část žádosti o zahraniční studium, pohovor. Doufám, že jí to vyjde a přijede do Olomouce. Šly jsme spolu na karaoke, byla to jen hodinka a půl, ale ... karaoke je super. A když na něj jdete se super lidmi, stává se to na chvíli nejlepší věcí na světě O:)
Já už od začátku pobytu tady chtěla do hasičského muzea, co je na Jocuji, tak jsem tam dnes vytáhla Reiko (i když trochu ona mě :) ). Vstup je tam zadarmo, mají tam 3 helikoptéry a do 2 se může vlézt, taky se může vlézt do auta a zapnout sirény, mají tam staré hasičské vozy, nablýskané a obrovské jak autobus :3 staré hasičské uniformy i ty dnešní... i když nemáte žádnou motivaci koukat na cokoliv s hasiči (já mám, já mám, já máám... jo, my víme, prosimtěužmlč), tak doporučuji :)
Pak jsme ještě zašly na jídlo, jelikož jsme ani jedna ještě neměla oběd. Reiko mi dala dárečky (ona je prostě úžasná) a vypustila mě na trénink, který jsem stihla úplně akorát. (Ještě mě ve dveřích zastavil sensei a povídá, jaký to mám zápal pro věc, že jsem tu tak brzy :D ). Měla bych trochu dopilovat tu šestou a sedmou katu, zatím je dělám jen stylem "cože to je teď aha nějak takhle eeeeh no skoro to vyšlo omlouvám se jo krok zpátky a teď se nevinně usměj a doufej, že to neviděl Ozawa sensei, no dobře no, to bychom měli".
Po tréninku se zase pil čajíček (Ozawa sensei mě učil vařit čaj. Bylo to zábava.) a taky nějaký alkohol, protože prostě... to jsou kendisti, banda alkoholiků, hrůza! :D (Já nepiju, teda piju jen čaj a baštím jim všecko sladké, co mi podstrčí :))
Pak jsem si nezapomněla vyslechnout od pár senpajů a sensejů, že jsem šikovná (musím si to zapsat, masíruje mi to moje ego a je to příjemná věc). Mihori-senpaje jsem dnes konečně uhnala na džigeiko O:), tak mi zase opravoval kamae (já za to nemůžu, už jsem se tak narodila -_-) (kamae je základní postoj, mně ujíždějí ruce ze středu doprava, protože mám levé rameno posazené víc vepředu než pravé, takže já si myslím, že držím střed, a přitom držím...pravou půlku :D) no a krom toho mě učil správné taiatari, takže se těšte, až se vrátím, budu beránkovat :3
Takže taaaak :3
Žádné komentáře:
Okomentovat