Víkend

Sobota 28. 11. 2015

Jsem se přihlásila na výlet s International club-em. Sice jsem čekala podobou katastrofu jako byla Kamakura, ale nakonec to bylo super. Bylo nás jen pět a jedna slečna Japonka, co si nás chudák vzala na starost. Svezli jsme se metrem na stanici Tókjó, která je děsně velká a je tam děsně málo lidí. Tam jsme trochu pobloudili, ale i přes sabotáž různých špatných radičů cesty jsme došli - ke stanici cestovky o.O

Hato-basu, autobusy Holub. Vozili jsme se v autobuse plném Japonců :D starých pánů a paní :D s paní průvodkyní. Udělali jsme si společné foto před mostem o.O, obhlídli sochu Masašigeho na koni, koukli na Asakusu, kde jsem konečně ochutnala takojaki (mmmmmm :3 ) a ukončili to výjezdem na Tókjó Tower, která má snad okolo 300 metrů? Ale my byli jen ve 150 metrech, byl už večer, tak jsem ve světle zapadajícího slunce viděla horu Fudži, velká romantika (pokud by tam nebyly jisté otravné okolnosti).

Jo a v Tókjó Tower se nachází velká koncentrace One Piece (jediné anine, které jsem ochotná sledovat) - je tam něco jako muzeum, kam jsem nešla, nebyl čas a peníze :D ale i obchod se VŠÍM okolo One Piece, tak mám tenugui :3

No a pak jsem vyrazila se spolužákem na Česko-slovenskou párty, což byla na jednu stranu celkem legrace, na druhou stranu jsem mohla víc spát, protože:

Neděle 29. 11. 2015

Jsem šla spát v jednu, vstávala o půl šesté, v sedm byla na mši  (podívejme, začal nám advent a Japonci už v kostele  neklečí).

Pak rychle domů na oběd, protože v jednu mám speciální trénink :D
A proč že jsem se ráno hnala na mši v době, kdy všechny hodné děti spí a zdá se jim o sušenkách?

Říkali, když jsi v Japonsku, musíš se aspoň jednou jít podívat do onsenu. A když mi to nabídli :3 moc času už mi tady nezbývá, a tak jsem popadla příležitost za... cíp ručníku o.O

A je to fajn po čtyřech hodinách tréninku :3

Po onsenu  (vlastně onsen je něco jiného, tohle bylo sentó, veřejné koupele? ) jsme si vypili tradiční mlíko, pak mě pozvali na gjózu (mmmm :3 ) a dokonce mě dovezli domů autem... asi mě mají rádi nebo co, já to nechápu O:) měla bych jim asi upéct sušenky :3

Fotky ze sobotního výletování:

Příspěvek

Mám se fajn.

Eeeeeeh

Je pondělí 23. 11.

Nesnáším pondělí.

V sobotu jsem šla na trénink kenda. Nikomu jsem neřekla, že mám narozeniny. Trénink byl fajn, Mihori-san mě učil suriage-men a debana-kote. Na něj se to dělalo dobře :)

A pak se pil čajíček, já sebrala zbytky odvahy a zeptala se, jestli můžu na zkoušky. A můžu. Pak se šlo na jakitori. Bylo to super, popovídala jsem si, zasmála se :P

A ještě k tomu to za mě zatáhli a dostala jsem kytičku a domů jela se sensejem...

V neděli jsem šla do dódža už na jednu hodinu, cvičit kihon kata, co mě senpai nenaučil :P je jich moc!
A Nišino-sensei mi vypracoval plán, jak to vše stihnu nastudovat za ty dva týdny.

Tak se teď pilně učím katy...

Ikebana byla taková zvláštní a nebavilo mě to. O.o Tady pár obrázků a já jdu spát.

21. 11.

Včera jsem zažila nejlepší narozeninovou párty, na které nikdo nevěděl, že mám narozeniny. :D Dokonce jsem dostala i kytičku!

A proto miluju kendó. Kendisti jsou super!

Co se děje? Proč nepíšeš?

Protože je to pořád dokola totéž :D

Dneska je úterý 17. listopadu. Moc dobrý den :3

Víkend jsem prokendovala, v neděli mě jedna malá holka tak pomlátila, že mám na stehně čtyři jelita a jestli mě budete štvát, řeknu, že jste to udělali vy :3

Mimochodem vypadá to úžasně, mám fotodokumentaci.

V pondělní hodině ikebany jsme se koukali na dokument a pak psali slohovku, proč jsme si vybrali zrovna tento seminář, co s tím chceme dělat potom... :) ale žádné kytičky :'(

V úterý jsme se vypravili na velvyslanectví ČR s dobré víře, že tam bude spousta jídla :D

Cesta byla úmorná. Měla jsem pocit, že objíždíme celé Tokio :P nicméně nakonec jsme hrdě dorazili na stanici Hiroo a hrdě došli na velvyslanectví. Moc brzy.

No nakonec jsme se dočkali, byli vpuštěni dovnitř, dostali najíst napít a pokecali si. Bylo nás tam nakonec asi jedenáct lidí, co tak nějak studují převážně v Tokio (a dva spolužáci dorazili z Ucunomije). Pan velvyslanec byl super, lidi byli super, mají v plánu další setkání, bylo to hrozně fajn moct mluvit česky o.O

Cestou zpátky jsem si zažila opravdovou japonskou tlačenici ve vlaku a unavená se vrátila v deset večer domů. Uf.

Sangúbaši no bóken

Čtvrtek 12. 11. 2015

Je takový hezký podzimní den, venku asi 16 stupňů, sluníčko svítí. Nasedám na vlak domů a říkám si tak, že se mi zas tak moc domů nechce.

A tak vystoupím na druhé stanici od Šindžuku, Sangúbaši. Neboli, jak tady zdůrazňují anglické nápisy - Most Sangú :P

Chvíli bloudím okolo nádraží, pak se vydám k největší koncentraci stromů. Projdu okolo Tokijské jízdní školy  (to si vymyslela, prostě se tam jezdí na koních), okolo Poníkovského parku (je tam kolečko pro poníka, co vozí děti, zatímco dospělí sedí trapně na lavičce...to si taky trochu vymýšlím :D ale kolečko i poníci tam jsou!).

A pak se objevil vchod do parku, já si prohlídla kousek ze svatyně Meidži (doufám :P) a spokojeně si odjela domů. Překvapilo mě, kolik tam bylo cizinců  (skoro všichni), protože jsem si přišla jako v malé vesničce - musela jsem si připomínat, že jsem stále v Tokiu :3

A tady pár nicneříkajících fotek.

Rolničky, rolničky

Pondělí 9. 11. 2015

Gaššuku bylo super. Párty v sobotu večer ještě lepší :D

Když jsem šla v pondělí do školy, v nějakém obchoďáku vyhrávaly Rolničky, rolničky :P

Na křižovatce u nádraží jsem potkala paní učitelku z ikebany. Ona je taaaaak milá! To je prostě japonská babička, která má v sobě toho japonského ducha... :3

Obědvala jsem dle úmluvy s kamarádkou Reiko a jejími dvěma kamarádkami, které jsou blázni do modelek a západních herců :D Reiko je hrozně fajn, normální holka, doufám, že jí ten výměnný pobyt vyjde a přijede!

Ikebanu máte na fotce, i můj dnešní oběd :) (rizoto s vajíčkem, mrkvová polívka, bramborová placka, zelí, pomeranč) :D

Vymysli název

Pátek 6. 11. 2015

Vždycky, když ve vlaku hlásí "děkujeme, že cestujete Odakjúsen...", říkám jim v duchu "nemáte zač, stejně nemám na výběr". Jednou jsem to řekla i nahlas, ale nikdo to nepochopil :P

V pátek je japonština zaměřená na čtení. Čím méně textu rozumím, tím lépe odpovídám. Tedy, to není úplně pravda, nicméně, dnešnímu textu jsem vůbec nerozuměla, ale vytušila jsem téma, o kterém jsem naštěstí něco  (hodně :D ) věděla, a tak jsem mohla odpovědět... na otázky, kterým jsem moc nerozuměla :D
Dneska jsem měla štěstí :3

Ještě stále poctivě nosím roušku. Je to super, člověk nemusí řešit nové kamarády na nosánku nebo tak :3

A mám se fajn...

Pátého listopadu

5. 11. 2015

Heč heč, mám dneska svátek. Takže jsem se celý den flákala a koupila si čokoládu. Vlastně dvě. Výzkum terénu, chápete.

Taky jsem si vyprala, abyste věděli :P

Šla jsem do koupelny a koukám, jak máme krásně čisté umyvadlo. Pochvalně pokyvuju hlavou, která z holek to tak krásně uklidila.

Načež jsem si vzpomněla, že jsem to umyvadlo drhla včera já, když jsem si chtěla něco v umyvadle přeprat... no... taky dobrý...

Rýmička už je skoro pryč, zítra si jen odbýt školu a pak hurá na gaššuku :3

Rýmička

Chytila jsem na pasece....tam ne, kdo ví, kde to bylo.... žížalu...tu ne, ale rýmičku ano.

V úterý mě totálně položila, nu což, strávila jsem den v karanténě v pokojíčku, sledovala online přenos mistrovství Japonska v kendu a fňukala senpajovi do zpráv.

Ve středu mě čekala kaligrafie, dělali jsme zase ty příšerné znaky a mně bylo na umření :D to z těch přechodů teplo - zima - teplo - vedro - zima :P

Večer na kendó - musela jsem tam jít tak či tak pro věci, protože o víkendu pojedu na gaššuku, tak jsem se vyhecovala, nasadila čočky.... a bylo to fajn, krásně mě to protáhlo, bohužel návrat domů to celé pokazil, ale už mi netřeští hlava :) Zítra snad bude ještě líp!

A tady máte pár legračních fotek. Jo, nosím vzorně roušku jako Japonci :P jako super věc, ale když se chcete vysmrkat, stejně ji stáhnete dolů! Ano, kašlu na etiketu a když potřebuju, tak se vysmrkám :P samozřejmě decentně, potichu a bez prohlížení....nechme toho O:)

Střípky z pondělka

Pondělí 2. 11. 2015

Akce vytiskni svůj úkol do ikebany byla úspěšná, dokonce jsem odhalila podlost školní tiskárny - tisknete-li více dokumentů, musíte pro každý naklikat svůj kód znovu.

Na ikebaně jsme dělali stejný typ jako minule, ale tentokrát se třemi druhy květin. Neznám český název ani jedné :D Ještě před hodinou, protože tam na chodbě straším vždycky moc brzy (a kradu školní wifi :P ) jsem viděla, jak vyšla na chodbu vyučující a dvěma asistentkám něco vykládala. A tak nějak to vypadalo, že si na něco stěžuje. Že si stěžuje na zahraniční studentky :D ale nechtěla jsem poslouchat, nenápadně jsem se zase vzdálila, ale pořád mi to vrtá hlavou, protože jsem hrozně zvědavá :P

Nicméně naše hodina proběhla v klidu a míru, paní učitelka byla hrozně milá, vykládala si se mnou, když mi opravovala ikebanu (to prostě nepochopíte, vypadá to strašně, ona přijde, dvě kytky posune o centimetr sem a tam a najednou je z toho ta kouzelná ikebana jako na jejím stole :D ). Ptala se, jak dlouho tady budu, že mám doma všechny ikebanu naučit a ať si pořídím knížku o ikebaně, že je to super věc :3 no škoda, že nemůžu místo kaligrafie chodit ještě na druhou ikebanu :(

A když jsem odcházela domů, procházela jsem okolo jedné třídy a koho nevidím - Václav Havel! Tak zůstanu stát a koukám se studentkami na video, na kterém běží dokument o Československu a sametové revoluci a já si říkám, že to moji republiku v Japonsku vídávám nějak moc často :D

Jen se drze chlubím

Neděle 1. 11. 2015

Máme tu listopad. Samozřejmě ani v neděli jsem nikam nevyrazila, protože jsem flákač a lenoch :P

Ale jen dopoledne O:) a proto jsem vyrazila na svůj obvyklý nedělní maraton - kendó od půl třetí do pěti a pak na mši k jezuitům.

Kendó bylo fajn. Od doby, co mám nafudu (...prostě jmenovku :D ), na mě volají jménem a zní to moc hezky :3 a dostávám speciální úkoly. Třeba že necvičím wazy, ale pořád kihon, a nedělám motodačiho, jen běhám, křičím, mlátím. Stěžovat si na to můžu jen naoko, aby se neřeklo, protože kihonu není nikdy dost :D
Jako obvykle byl po nacvičování technik prostor pro džigeika, u kterých jsem si odchytila senseie, kterého jsem ještě v dódžu neviděla. A ten mi na konci řekl, že jsem džózu - šikovná (tetelí se blahem). To bylo tak milé <3

A pak jsem jela na mši (jako vždy zpocená a modrá :D ) a byla to zrovna "folková" mše, dostali jsme speciální zpěvníčky a v nich, co to nevidím, písničky z Taizé! Tak jsem si zazpívala Každý den Pán mi sílu dává v japonštině. A taky tam byla původně česká "Nebojte se, radujte se" s japonskými slovy a i další taizácké písně (ještě pořád je z toho radostí bez sebe).

Jinak tady pomalu klesá teplota k 15 stupňům, už váhám, jestli to zvládnu venku v mikině nebo už mám vytahovat bundu.... o_O on se totiž člověk bez problémů zahřeje ve vlaku :D