Hmm...
23. prosince, středa
Se konal velký úklid dódža, od desíti ráno, tak jsem tam hrdě vyrazila i s baťůžkem, připravená na trénink potom :D
Uklízení se započalo snězením mandarinky, rozdáním roušek (to je ten nejlepší nápad ever!) a šlo se na to. Jelikož se uklízí jednou za rok, zapojte svou představivost...
Přišlo spoustu lidí, prý tolik nikdy nechodí. Pobíhaly tam chvíli i malé děti a aktivně nosily věci :)
Já nejdřív vytírala skříňky s bógu v ženské části šaten v patře, což se pak ještě zvrtlo v chytání pavučinek (naštěstí bez jediného pavouka!) a utírání vrstev prachu z nejrůznějších předmětů :) taky se tam spousta věcí vyklízela, momentálně je polovina skříněk volná, bógu zabavena :D
Když se poklidilo nahoře, přešlo se poklízet dolů. Ozawa sensei na vše dohlížel :D
Lítala jsem pak s hadříky a umývala je a podávala těm statečným, co vytírali okna a parapety a další prachem zakryté římsy ve výškách, vymetala mezírky... nejlepší okamžiky byly bezesporu při čištění klimatizací, které jsou tam dvě obrovské. Nepodařilo se jim otevřít ani jednu, ale že to nejdřív ometli smetákem a pak brali vysavačem bohatě stačilo - hezky dolů sněžilo :D
Jeden statečný vylezl po žebříku a otíral větráky na stropě, navigován zespodu dalšími lidmi, kde to má ještě otřít zespodu.
Samozřejmě se i třídili věci, a tak jsem vyfasovala jeden hezký šinaj, obal na šinaje a několik cub (cuba - záštita) s obrázky :3
Posvačili jsme onigiri, dokončili úklid (ju, máme teď hrozně pěkné dódžo :D ) a šlo se na jídlo. A protože pak zůstala ještě skupinka, co se chtěla flákat, zašlo se ještě na další místo, kde bylo jídla méně, spíš se pilo a zajedli jsme to zmrzlinou.
24. prosince - Štědrý den
Byl fajn. :3 Zašla jsem si na půlnoční (v devět večer, vzhledem k tomu, že po jedné ranní už nejezdí vlaky, tak i kdyby půlnoční byla...), kostel narvaný, nebylo jediné volné místo k sezení (nutno Japoncům přiznat, že zodpovědně naplňovali lavice a nikdo se nesnažil roztahovat se :) ). Zazpívala jsem si Tichou noc a ještě jednu koledu (Andělé nám nad dědinou, jestli vám to něco říká) v japonštině, bylo to hezké.
A pak jsem po půlnoci nastartovala Skype a strávila na dálku štědrovečerní večer (to je teda spojení) s mou rodinou. A to bylo moc hezké :)
25. prosince
Jsem večer vyrazila na vánoční večírek k Noguči-sensei, za skupinku z Kjóda jsme koupili jahodový dort a druhá skupina donesla čokoládový, tak jsem si pak dali do nosu :) téda do pusy. Víte, jak to myslím :P
Veškerou pozornost tam na sebe strhl spíš malý vnouček pančelky, asi tříletý kluk, výskal a dováděl. A když neměl pozornost on, měl ji pančelky pes Čoko (čokoláda), který pořád obíhal okolo a snažil se získat kus žvance. Jednou se odrazil ze svých krátkých nožiček a zblajlz kus plesnivého sýra, co si lidi mazali na chlebíky. A pak ukradl kuřecí stehýnko přímo Kataríně z ruky. :D A hubování na něj nezabíralo. Hráli jsme dengu (? jak se postaví ta věž s dřevěných kostek a ty se pak vytahují a skládají nahoru) a komu to spadlo, musel zpívat. Poprvé to padlo na Katarínu (byla hned za mnou, gomen :D ) a pak to přišel shodit vnouček pančelky, tak...zpívala pančelka :D
26. prosince
To bylo včera. Ve tři začal trénink asi do půl páté, doopravdy jsem zase s fyzičkou v koncích jako na střední, akorát nemám těch 8 kilo navíc (brečí v koutku a lituje se... ne kvůli tomu, že váží míň! :D).
Pak každý odevzdal doprostřed šinaj (meč), ty se zamíchaly a pak tahaly, podle toho se zapisovalo pořadí lidí, jak půjdou spolu zápasit. No jo, konal se takový malý turnaj. Já šla se slečnou 4. danem a mé přání nedostat men hned v první sekundě (to se povedlo klukovi, co šel se mnou na 1. kjú :D ) se vyplnilo a vydržela jsem vzdorovat trochu déle :P
Celý turnaj vyhrála asi 21letá Saori, která je fanynka č. 1 našeho Ozawa-senseje, napálila dva meny finalistovi Šinkawa-sensejovi :D všichni z toho byli úplně nadšení. Saori se chystá příští rok na 4. dan a dává krásné rychlé meny. Asi se stanu její fanynkou. :3
Byl pak ještě čas, tak se ještě odjelo pár džigeik a šlo se, jak jinak, jíst a pít :D
Rozdala jsem všem české cukroví, nikdo to nevyplivl a tvrdili naopak, že je to hrozně dobré :3
Musela jsem udělat malý proslov, protože jsem udělala zkoušky na 1. kjú. Ještě k tomu jsem šla první :D ale všichni už byli napití, tak si to nikdo pamatovat nebude :D
Víte, jak má znít správný kiai? 440 Herzů! Takže pře tréninkem všichni povinně rozezpívat a nasadit krásné operní áčko!
No a sensei, co mě ve středu zval na nový rok k sobě domů, na to samozřejmě zapomněl. Ale mně to neva O:) nemůžu pořád někde poletovat, už tak jsem si rozhodila těma večírkama biorytmus, chodím spát ve tři ráno a vstávám okolo oběda :P takže už dost, musím něco udělat se svým životem a hlavně se začít učit na zkoušky!
Tréninky začínají zase až 6. ledna, tak dobrý (ne pro mé kendó (ne)schopnosti, ale že nebudu jen odpočítávat minuty do keika, ale budu studovat :P).
neděle 27. prosince 2015
neděle 20. prosince 2015
Název příspěvku
Úterý 15. 12.
Drby drby drby! Kámoška z Estonska si sem pozvala svého snoubence! Chodí spolu už 8 let (eeh o_O ). Estonka bydlí v Azeria House, takových kolejích, myslela si, že u ní může přespat bez problémů ty tři týdny ("On je snoubenec, je to moje rodina!"). No, ne, to se nepočítá jako rodina. (Členové rodiny smí přespávat.) Tak si zřejmě museli zaplatit další pokoj. Jo a on není vůbec hezký :P :D Správně se říká "není můj typ" :P O:)
Když jsem dojela na Kjódó, rozhodla jsem se trochu objevovat svět, protože protože bylo hezké počasí. Našla jsem pár zajímavých věcí :) a kameny ve tvaru srdíček, ty byly kouzelné <3 <3 <3
Středa 16. 12.
Poslední hodina kaligrafie, pančelka mi řekla, že mám pěkné znaky, tak jsem jí na oplátku odevzdala pěkně ošklivě napsané O:) není každý den posvícení O:) A prý nemáme test moc hrotit, že zas tak těžký nebude. Ha. Ha ha. Už abych se začala tvrdě učit.
Večer se mi nikam nechtělo :D ale nějak jsem se dotáhla na trénink. Sensejové mě sjeli, že zase dělám všechno špatně -_- ale že prý mě to do února zase naučí správně :D
Čtvrtek 17. 12.
Pančelka se mě ptala, co chci v budoucnu dělat. Už mě přestalo bavit jim sdělovat své ďábelské plány, jak chci učit, a plácla jsem, že budu šufu (žena v domácnosti) a že chci 8 dětí. Chudák pančelka z toho byla v šoku celý zbytek hodiny :D a prý jestli to chci s Japoncem, což jsem rázně odmítla, že Japonci jsou mrňaví O:) (teď kecám, potkala jsem celkem dost vysokých. Spíš je problém, že se vůbec nepotkávám s kluky Japonci ve svém věku, čili je vlastně vůbec neznám. A ani mě to nijak neláká. :) )
Pátek 18. 12.
Pančelka nás pozvala na jakousi Vánoční párty příští týden k sobě domů. Tak uvidíme, co bude :) Taky nám dala požadavky k závěrečné zkoušce. Asi se z toho zvencnu o_O
Sobota 19. 12.
Sobotní keiko! Jeden sensei se mě pokoušel naučit šestou katu, chudák, ještě jednou se mu omlouvám O:)
Už přišel Nišino-sensei, ale krom kat necvičil, holt pata ještě není zahojená :)
Po keiku mě zatáhl Mihori-senpai na čajíček (sedí se v dódžu), tak jsme vedli hodnotnou konverzaci. Nišino-sensei všem okolo ukázal moje džigeika ze zkoušek a všichni byli unešení, jak jsem tam čtyřikrát práskla dó... pravda je takové, že nic jiného bych v té situaci udělat neuměla, ale víte co, hrozně moc vám to zvedne sebevědomí :3
Pak ještě 5 odvážných vyrazilo na něco malého k zakousnutí :) což bylo hodně veselé. Jeden ze sensejů má svoji rockovou skupinu, kde hraje jakožto profík na basovou kytaru. Nasadil si pře odchodem čepici a Kodama-san na něj, že vypadá jako Glum z Pána prstenů, načež mu hned udělala kompromitující fotografii. Kterou okamžitě pověsila do skupiny Kóbukanu na FB :D
a Nišino-sensei, jestli nechci pracovat v Japonsku a že si tu mám najít ženicha :)
Muri dešó! :)
Drby drby drby! Kámoška z Estonska si sem pozvala svého snoubence! Chodí spolu už 8 let (eeh o_O ). Estonka bydlí v Azeria House, takových kolejích, myslela si, že u ní může přespat bez problémů ty tři týdny ("On je snoubenec, je to moje rodina!"). No, ne, to se nepočítá jako rodina. (Členové rodiny smí přespávat.) Tak si zřejmě museli zaplatit další pokoj. Jo a on není vůbec hezký :P :D Správně se říká "není můj typ" :P O:)
Když jsem dojela na Kjódó, rozhodla jsem se trochu objevovat svět, protože protože bylo hezké počasí. Našla jsem pár zajímavých věcí :) a kameny ve tvaru srdíček, ty byly kouzelné <3 <3 <3
Středa 16. 12.
Poslední hodina kaligrafie, pančelka mi řekla, že mám pěkné znaky, tak jsem jí na oplátku odevzdala pěkně ošklivě napsané O:) není každý den posvícení O:) A prý nemáme test moc hrotit, že zas tak těžký nebude. Ha. Ha ha. Už abych se začala tvrdě učit.
Večer se mi nikam nechtělo :D ale nějak jsem se dotáhla na trénink. Sensejové mě sjeli, že zase dělám všechno špatně -_- ale že prý mě to do února zase naučí správně :D
Čtvrtek 17. 12.
Pančelka se mě ptala, co chci v budoucnu dělat. Už mě přestalo bavit jim sdělovat své ďábelské plány, jak chci učit, a plácla jsem, že budu šufu (žena v domácnosti) a že chci 8 dětí. Chudák pančelka z toho byla v šoku celý zbytek hodiny :D a prý jestli to chci s Japoncem, což jsem rázně odmítla, že Japonci jsou mrňaví O:) (teď kecám, potkala jsem celkem dost vysokých. Spíš je problém, že se vůbec nepotkávám s kluky Japonci ve svém věku, čili je vlastně vůbec neznám. A ani mě to nijak neláká. :) )
Pátek 18. 12.
Pančelka nás pozvala na jakousi Vánoční párty příští týden k sobě domů. Tak uvidíme, co bude :) Taky nám dala požadavky k závěrečné zkoušce. Asi se z toho zvencnu o_O
Sobota 19. 12.
Sobotní keiko! Jeden sensei se mě pokoušel naučit šestou katu, chudák, ještě jednou se mu omlouvám O:)
Už přišel Nišino-sensei, ale krom kat necvičil, holt pata ještě není zahojená :)
Po keiku mě zatáhl Mihori-senpai na čajíček (sedí se v dódžu), tak jsme vedli hodnotnou konverzaci. Nišino-sensei všem okolo ukázal moje džigeika ze zkoušek a všichni byli unešení, jak jsem tam čtyřikrát práskla dó... pravda je takové, že nic jiného bych v té situaci udělat neuměla, ale víte co, hrozně moc vám to zvedne sebevědomí :3
Pak ještě 5 odvážných vyrazilo na něco malého k zakousnutí :) což bylo hodně veselé. Jeden ze sensejů má svoji rockovou skupinu, kde hraje jakožto profík na basovou kytaru. Nasadil si pře odchodem čepici a Kodama-san na něj, že vypadá jako Glum z Pána prstenů, načež mu hned udělala kompromitující fotografii. Kterou okamžitě pověsila do skupiny Kóbukanu na FB :D
a Nišino-sensei, jestli nechci pracovat v Japonsku a že si tu mám najít ženicha :)
Muri dešó! :)
pondělí 14. prosince 2015
Star Wars a jiné květinky
Neděle 13. 12.
Šli jsme na kabuki. To je takové japonské divadlo. Vlastně, je to můj blog, proč vás připravit o všechnu tu omáčku okolo :3
Sraz byl před školou 9:15. Jsem dítě zodpovědné :P a umím číst emaily! :P
Měli jsme si sami zařídit oběd, tak jsem vyrazila dřív a ukradla v obchodě něco k jídlu. A kafe. Pak jsem s tím kelímkem lítala po celém Tokiu, než se objevil odpadkový koš na "ostatní binec". :(
Ne všichni umí být tak dochvilní jako já, a tak jsem čekali před školou, pak jsme čekali před vstupem do metra, protože někteří lidi neumí ráno vstát a achjo :P
Dvě holky dokonce přiběhly až přímo do divadla (protáčí oči). No tak, když už vás někdo zadarmo protáhne na kabuki a ještě na další věci, neumíte ani ráno vstát? Ježkovy nohy o_O To je jedno.
Kabuki bylo super. Byla to taková činohra a dokonce se tomu dalo celkem rozumět. Pobíhal tam mladý samuraj, který vždycky všechno porazil, až ho pak dali do domácího vězení, aby se uklidnil. A protože se mu narodil syn, pobíhal po jevišti potom i malý roztomilý kluk. Hra skončila a ohlásili pauzu. Tak jsem po pauze čekala nějakou další hru nebo tak něco - a on začal koncert o_O S pódiem, osvětlením, všecko o_O
Jelikož jsem byla hrozně utahaná, polovina písniček jsem prospala :3 a byla jsem ráda, že už to skončilo... taky mě mohli varovat :D
Pak jsme vyrazili na Sky Tree, z necelých 500 metrů koukali na Tokio v mlze (ale bylo to super). Sky Tree se stala taky přechodným domovem všeho možného ze Star Wars, dokonce tam dělali lidem i fotky se světelnými meči (chciiiii :D )... jedna Němka tam celou dobu fňukala, jak je unavená a bolí ji nohy. Tak nechoď ve střevíčkách na podpatku, ne? o_O
Tak akorát jsem pak stihla dojet na Jocuju a jít na mši. Po mši jsme hrdě a svižně vyrazila zpátky na vlak, když tu mi došlo, že mi něco chybí - deštník. Ještě svižněji jsem se vrátila do kostela, ale deštník už nikde nebyl :D
Mého zmateného hledání si všiml nějaký pán - cizinec - a že jestli se sháním po deštníku, že už ksotelníci odklidili. Tak jsem zneužila pana kostelníka a ten se mnou ještě utíkal na recepci - ať jsme tam dřív, než zavřou :D nebyla jsem venku z kostela ani pět minut - tak rychlí jsou Japonci v uklízení :D
Asi půl hodiny před deadlinem jsem poslala svou poslední slohovku a tím pro mě dlouhá dlouhá dlouhá neděle skončila.
Pondělí 14. 12.
Jsem se naštvala na ostatní zahraniční studentky. Asi jsem hrozně nesnášenlivá osoba. Ale neba mě, jak mě ignorují o_O no co, já je nepotřebuju :P akorát jsme se domlouvaly v neděli, jak půjdem společně do zoo a všecko... a já teď fakt nemám chuť kamkoliv s nima chodit. No to je jedno.
Byla hodina ikebany. Měl být jakýsi test, nakonec se z toho vyklubalo jen to, že jsme si měli zvolit vlastní téma a udělat ikebanu. Pak jsme vyklidily učebnu a pančelka si to všecko prošla podle sebe :)
Ráda útočím na lidské city, tak jsem jako téma napsala: Babiččin dům. A vymyslela k tomu hezký příběh :3 Protože volit si jako téma "Láska" je pěkně ... otřepané :P
Pančelka moji ikebanu vybrala mezi asi 10, které pak všem ukazovala a my o nich měli něco málo říct. Tak mě to trochu potěšilo, i když ta ikebana nebyla zas nic extra, pár Japonek si s tím pohrálo moc hezky, že jsem jen záviděla :)
Šli jsme na kabuki. To je takové japonské divadlo. Vlastně, je to můj blog, proč vás připravit o všechnu tu omáčku okolo :3
Sraz byl před školou 9:15. Jsem dítě zodpovědné :P a umím číst emaily! :P
Měli jsme si sami zařídit oběd, tak jsem vyrazila dřív a ukradla v obchodě něco k jídlu. A kafe. Pak jsem s tím kelímkem lítala po celém Tokiu, než se objevil odpadkový koš na "ostatní binec". :(
Ne všichni umí být tak dochvilní jako já, a tak jsem čekali před školou, pak jsme čekali před vstupem do metra, protože někteří lidi neumí ráno vstát a achjo :P
Dvě holky dokonce přiběhly až přímo do divadla (protáčí oči). No tak, když už vás někdo zadarmo protáhne na kabuki a ještě na další věci, neumíte ani ráno vstát? Ježkovy nohy o_O To je jedno.
Kabuki bylo super. Byla to taková činohra a dokonce se tomu dalo celkem rozumět. Pobíhal tam mladý samuraj, který vždycky všechno porazil, až ho pak dali do domácího vězení, aby se uklidnil. A protože se mu narodil syn, pobíhal po jevišti potom i malý roztomilý kluk. Hra skončila a ohlásili pauzu. Tak jsem po pauze čekala nějakou další hru nebo tak něco - a on začal koncert o_O S pódiem, osvětlením, všecko o_O
Jelikož jsem byla hrozně utahaná, polovina písniček jsem prospala :3 a byla jsem ráda, že už to skončilo... taky mě mohli varovat :D
Pak jsme vyrazili na Sky Tree, z necelých 500 metrů koukali na Tokio v mlze (ale bylo to super). Sky Tree se stala taky přechodným domovem všeho možného ze Star Wars, dokonce tam dělali lidem i fotky se světelnými meči (chciiiii :D )... jedna Němka tam celou dobu fňukala, jak je unavená a bolí ji nohy. Tak nechoď ve střevíčkách na podpatku, ne? o_O
Tak akorát jsem pak stihla dojet na Jocuju a jít na mši. Po mši jsme hrdě a svižně vyrazila zpátky na vlak, když tu mi došlo, že mi něco chybí - deštník. Ještě svižněji jsem se vrátila do kostela, ale deštník už nikde nebyl :D
Mého zmateného hledání si všiml nějaký pán - cizinec - a že jestli se sháním po deštníku, že už ksotelníci odklidili. Tak jsem zneužila pana kostelníka a ten se mnou ještě utíkal na recepci - ať jsme tam dřív, než zavřou :D nebyla jsem venku z kostela ani pět minut - tak rychlí jsou Japonci v uklízení :D
Asi půl hodiny před deadlinem jsem poslala svou poslední slohovku a tím pro mě dlouhá dlouhá dlouhá neděle skončila.
Pondělí 14. 12.
Jsem se naštvala na ostatní zahraniční studentky. Asi jsem hrozně nesnášenlivá osoba. Ale neba mě, jak mě ignorují o_O no co, já je nepotřebuju :P akorát jsme se domlouvaly v neděli, jak půjdem společně do zoo a všecko... a já teď fakt nemám chuť kamkoliv s nima chodit. No to je jedno.
Byla hodina ikebany. Měl být jakýsi test, nakonec se z toho vyklubalo jen to, že jsme si měli zvolit vlastní téma a udělat ikebanu. Pak jsme vyklidily učebnu a pančelka si to všecko prošla podle sebe :)
Ráda útočím na lidské city, tak jsem jako téma napsala: Babiččin dům. A vymyslela k tomu hezký příběh :3 Protože volit si jako téma "Láska" je pěkně ... otřepané :P
Pančelka moji ikebanu vybrala mezi asi 10, které pak všem ukazovala a my o nich měli něco málo říct. Tak mě to trochu potěšilo, i když ta ikebana nebyla zas nic extra, pár Japonek si s tím pohrálo moc hezky, že jsem jen záviděla :)
sobota 12. prosince 2015
Áááááá
Co se dělo :3
Úterý 8. 12.
Obávám se, že jsem jen drze flákala. V konverzaci jsem dostali jako téma rovnost mezi pohlavími, kdy nám pančelka pouštěla video, jak podávají návrhy na změnu různí cizince, žijící dlouhodobě v Japonsku. Jedna trvala na tom, aby si ženy nemusely měnit po svatbě příjmení. Ta diskuze mi přišla asi nejzajímavější. U nás je celkem běžné, že se příjmení změní, většinou to manželčino, výjimečně si příjmení změní muž. V Japonsku to funguje podobně, akorát jim tam chybí to -ová :D většinou si mění příjmení žena, ale někdy i muž. Nutno podotknout, že tady mají ke svým jménům trochu větší vztah - ...můj dojem O:) to víte, ty znaky, co mají svůj význam a tak :)
Slečna, co mluvila ve videu, byla Číňanka. Její jméno má tuším celkem 3 znaky? Takže chápu, že když by si změnila příjmení, tak je to pro ni, jako kdyby vyměnila celé jméno. A pak taky mluvila spolužačka z Taiwanu, že třeba její babička po svatbě ke svému jménu přidala ještě znak ze jména svého muže, ale že dneska už to lidi nedělají. Mají stejné jméno i po svatbě. Přeci si nebudou prodlužovat jméno :D
Já si to nějak neumím představit, nechat si i po svatbě své rodné příjmení. Protože, víte co, pak by se musely i děti jmenovat po mně a už by byl oheň na střeše :D
Středa 9. 12.
Středa, kdy jsem se dotáhla na další hroznou hodinu kaligrafie (kaligrafie sama o sobě je super, ale ty hodiny mě neba s tou pančelkou O:) zlá na mě nejni, ale ale ale!). Pak jsem měla mít sraz s Eri a učit ji česky, ale na poslední chvíli napsala, že je nemocná. Tak jsem zajásala, jak budu mít víc času...
...který se mi podařilo strávit tím, že jsem šla spát O:) prosím, naučte mě někdo chodit spát v deset -_-
Čtvrtek 10. 12.
Test z gramatiky jsem dala na 77/80, spokojená sama se sebou :P
Po vyučování jsem se chvíli flákala, o půl třetí jsem měla sraz s Reiko a spolu jsme šly na karaoke. Bylo to nejlepší odpoledne :D Po. TŘECH. Měsících. Jsem. Si. Mohla. Pořádně. Zazpívat. <3
Reiko má podobný vkus na hudbu jako já, a tak jsme poslední písničky zpívaly obě a skákaly u toho po sedačkách, jak to Reiko dělala se spolužačkama na střední. Ty dvě a půl hodiny utekly jak nic a než se vrátím domů, musím ještě jednou na karaoke.
Mimochodem, japonské karaoke - každý si tam zaleze do své vlastní světničky (velikost podle počtu lidí :) ), tam je velká obrazovka, člověk si vybere z šíleně obrovské zásoby písní (můžete i změnit polohu písně třeba), popadne mikrofon (my tam měly 2) a už se jede :) Pití v ceně :3
Pátek 11. 12.
Dopoledne jsem do sebe nalila spoustu znaků a jejich čtení a taky si vytřela pokojíček (pod postelí asi nevytírali od doby, co tu postel přistavili), protože večer měla přijet kamarádka z Kjóta na přespání.
Pak hurá do školy, napsat test na 100 % (pché, byl jednoduchý, žádné přemýšlení, jen se nadrtíte seznam a pak ho vyblijete na papír o_O ) a hurá na vánoční večírek na velvyslanectví. Ten byl hrozně milý, byl tam krásný vánoční stromeček, zpívalo se spousta koled a pan kuchař udělal bramborový salát, řízečky a i nějaké cukroví. Rohlíčky byly otřesné (ale kdo ví, jaké přísady se tady dají sehnat, takže nekritizuju práci pana kuchaře, ale jen ty rohlíčky :D ), zato pusinky byly skoro jako od maminky :3 bylo to fajn. Na Šindžuku jsem se pak našla i s kamarádkou, obsadily společně Kjódó a bylo fajn.
Sobota 12. 12.
Vypustila jsem kamarádku do víru Tokia a sama se flákala, dokud nebyl čas vyrazit na trénink. Tam se konečně po sto letech objevil můj oblíbený japonský senpai, co se mu nedávno narodil syn, akorát jsem nějak nevychytala ty džigeika a už jsem ho neodchytila, snad příště :(
Večer jsem se zoufale pokoušela napsat alespoň kus slohovky, ale prostě nejsou nápady, hrůza! A zítra jdu na kabuki :3 to je prosím japonské divadlo :3 takový ten typ, kde se hezky spinká. Škoda, že tu nemám svůj polštářek s králíčkem, vzala bych ho s sebou O:)
Úterý 8. 12.
Obávám se, že jsem jen drze flákala. V konverzaci jsem dostali jako téma rovnost mezi pohlavími, kdy nám pančelka pouštěla video, jak podávají návrhy na změnu různí cizince, žijící dlouhodobě v Japonsku. Jedna trvala na tom, aby si ženy nemusely měnit po svatbě příjmení. Ta diskuze mi přišla asi nejzajímavější. U nás je celkem běžné, že se příjmení změní, většinou to manželčino, výjimečně si příjmení změní muž. V Japonsku to funguje podobně, akorát jim tam chybí to -ová :D většinou si mění příjmení žena, ale někdy i muž. Nutno podotknout, že tady mají ke svým jménům trochu větší vztah - ...můj dojem O:) to víte, ty znaky, co mají svůj význam a tak :)
Slečna, co mluvila ve videu, byla Číňanka. Její jméno má tuším celkem 3 znaky? Takže chápu, že když by si změnila příjmení, tak je to pro ni, jako kdyby vyměnila celé jméno. A pak taky mluvila spolužačka z Taiwanu, že třeba její babička po svatbě ke svému jménu přidala ještě znak ze jména svého muže, ale že dneska už to lidi nedělají. Mají stejné jméno i po svatbě. Přeci si nebudou prodlužovat jméno :D
Já si to nějak neumím představit, nechat si i po svatbě své rodné příjmení. Protože, víte co, pak by se musely i děti jmenovat po mně a už by byl oheň na střeše :D
Středa 9. 12.
Středa, kdy jsem se dotáhla na další hroznou hodinu kaligrafie (kaligrafie sama o sobě je super, ale ty hodiny mě neba s tou pančelkou O:) zlá na mě nejni, ale ale ale!). Pak jsem měla mít sraz s Eri a učit ji česky, ale na poslední chvíli napsala, že je nemocná. Tak jsem zajásala, jak budu mít víc času...
...který se mi podařilo strávit tím, že jsem šla spát O:) prosím, naučte mě někdo chodit spát v deset -_-
Čtvrtek 10. 12.
Test z gramatiky jsem dala na 77/80, spokojená sama se sebou :P
Po vyučování jsem se chvíli flákala, o půl třetí jsem měla sraz s Reiko a spolu jsme šly na karaoke. Bylo to nejlepší odpoledne :D Po. TŘECH. Měsících. Jsem. Si. Mohla. Pořádně. Zazpívat. <3
Reiko má podobný vkus na hudbu jako já, a tak jsme poslední písničky zpívaly obě a skákaly u toho po sedačkách, jak to Reiko dělala se spolužačkama na střední. Ty dvě a půl hodiny utekly jak nic a než se vrátím domů, musím ještě jednou na karaoke.
Mimochodem, japonské karaoke - každý si tam zaleze do své vlastní světničky (velikost podle počtu lidí :) ), tam je velká obrazovka, člověk si vybere z šíleně obrovské zásoby písní (můžete i změnit polohu písně třeba), popadne mikrofon (my tam měly 2) a už se jede :) Pití v ceně :3
Pátek 11. 12.
Dopoledne jsem do sebe nalila spoustu znaků a jejich čtení a taky si vytřela pokojíček (pod postelí asi nevytírali od doby, co tu postel přistavili), protože večer měla přijet kamarádka z Kjóta na přespání.
Pak hurá do školy, napsat test na 100 % (pché, byl jednoduchý, žádné přemýšlení, jen se nadrtíte seznam a pak ho vyblijete na papír o_O ) a hurá na vánoční večírek na velvyslanectví. Ten byl hrozně milý, byl tam krásný vánoční stromeček, zpívalo se spousta koled a pan kuchař udělal bramborový salát, řízečky a i nějaké cukroví. Rohlíčky byly otřesné (ale kdo ví, jaké přísady se tady dají sehnat, takže nekritizuju práci pana kuchaře, ale jen ty rohlíčky :D ), zato pusinky byly skoro jako od maminky :3 bylo to fajn. Na Šindžuku jsem se pak našla i s kamarádkou, obsadily společně Kjódó a bylo fajn.
Sobota 12. 12.
Vypustila jsem kamarádku do víru Tokia a sama se flákala, dokud nebyl čas vyrazit na trénink. Tam se konečně po sto letech objevil můj oblíbený japonský senpai, co se mu nedávno narodil syn, akorát jsem nějak nevychytala ty džigeika a už jsem ho neodchytila, snad příště :(
Večer jsem se zoufale pokoušela napsat alespoň kus slohovky, ale prostě nejsou nápady, hrůza! A zítra jdu na kabuki :3 to je prosím japonské divadlo :3 takový ten typ, kde se hezky spinká. Škoda, že tu nemám svůj polštářek s králíčkem, vzala bych ho s sebou O:)
pondělí 7. prosince 2015
Povídali, že mám zase napsat :)
Tak já teda napíšu!
Středa 2. 12.
Podařilo se mi udělat si trapas u pančelky z kaligrafie. Ale mohla za to ona. Pro jistotu se jí ptám, co všechno chce napsat na to novoroční přání, tak mi to nadiktuje a ukáže - a pak jí tam nakonec chybí kandži... tak to necháme být s tím, že jsou moc těžké O:)
Měla jsem pak sraz se slečnou, co v únoru přijede do Olomouce studovat a chce naučit něco česky :) Je moc milá a zvídavá, tak jsem jí slíbila, že něco... zkusím :D není to zas taková legrace, učit mateřský jazyk nějakého cizince :)
A večer na trénink, neb se blížily zkoušky. Nišino-sensei si zranil patu, tak si mě vzal do parády Šinkawa-sensei. Všechny senseje úplně zbožňuju. Až budu velká, chci být sensei.
Čtvrtek 3. 12.
Napsala jsem test z gramatiky na 100 %. Netuším, kdy jsem se to všechno stihla naučit a naládovat do sebe, ale povedlo se mi to. Heč heč. Bohužel nemám vyhráno a musím v učení pokračovat dál a dál :) Zkoušky tu budou cobydup.
Odpoledne jsem si udělala výlet na Ueno, kde jsem pobloudila a když jsem se, rozhodnutá už nebloudit, vracela stejnou uličkou zpátky a přemýšlela, koho se zeptám na cestu, onen kendó obchod se zjevil přímo přede mnou. To je specifikum kendó obchodů - objevují se a zase mizí, jak se jim zachce. Sebrala jsem jim tam jeden obyčejný šinaj, protože na zkoušky chodit s jedním je dost ošidná věc :D a ještě nové keikogi, které mi i podepsali :3 slintala jsem nad postavičkama z One Piece oblečených do bógu, ale prozatím jsem odolala O:)
Pátek 4. 12.
Mě čekaly dva testy, jeden na slovíčka, to byla hračka :) a pak ten na gramatiku. Jako jediná ze skupiny tam dostávám listy na N2 gramatiku, ostatní mají N1, o úroveň výš. Na listu je vždycky cca 5 výrazů, které byste do češtiny přeložili stejně (např. bez ohledu na), ale použitím se liší (použijeme s obecným výrazem/s konkrétním/ jen když má mluvčí červenou čepičku), takže naučit se těch výrazů pak 50 a pro každý jeho specifické použití, to byla práce o_O navíc, když jsem ve čtvrtek usnula, aniž bych se dostala alespoň za polovinu :D ale dohnala jsem to za páteční dopoledne a test dala na 12 bodů z 15, což bylo super.
Sobota 5. 12.
Drze jsem dospala trochu ze svého deficitu :P a mazala na trénink. Doladit detaily u kendó kihon kata, proběhnout se párkrát sem a tam a mlátit u toho senseje po hlavě, bylo fajn :3 a pak hurá domů...skoro O:) táhla jsem s sebou bógu (brnění), šinaje a bokken. A ještě jsem šla na procházku, kouknout se, kde mám vlastně další den tu tělocvičnu, kde se bude konat zkouška :D
Neděle 6. 12.
Nejlepší den :P
Zkoušky měly začínat v 9, tak si říkám, asi bych měla přijít dřív :D
Ne, neměla, příště budu vědět a pospím si o tu hodinu déle :D nejlepší bylo, jak jsem tam čekala a začaly se tam scházet děcka, spooooustu děcek (vyšší stupeň základní školy). Naštěstí ty davy mířily na basketballový zápas a na zkoušky kenda tam zůstalo jen 44 účastníků + nějaké doprovody :)
Byly to zkoušky od 3. do 1. kjú s tím, že šly dvě děti na 2. kjú a zbytek, těch 42 lidí, šlo na 1. kjú. Většina byli ti školáci :) pak dva kluci z mého dódža, jeden starší pán a dvě starší paní, které začaly s kendem spolu se svými dětmi a děsně je to bavilo.
Nejdřív jsme společně opakovali katy a pánové nás pozorovali a opravovali ty největší chyby. Pak už se šlo do bógu a postupně podle čísel se dělalo kirikaeši (taková sestava seků, kdy mlátíte druhého po hlavě o_O :D většinu z toho kryje vlastním mečem :D ) a pak měl každý dva zápasy. Já měla číslo 40, takže jsem byla skoro poslední. Na kirikaeši všichni spěchali, jako kdyby se tím rozcvičovali, já to vzala celkem pomaloučku polehoučku O:) no jo, aby sis pro sebe neurvala kousek pozornosti, co? :P
Tačiai, zápas, jsem měla nejdřív s mladou holkou, to bylo fajn, mlátily jsme se po hlavě. Pak jsem šla s tou jednou starší paní, která dělala krásné velké nápřahy, tak jsem jí dávala krásné údery na bok - dó O:) Všichni z toho byli paf, ale pro mě to bylo trochu - co jiného jsem mohla dělat? :D
Zkoušky udělali úplně všichni a taky dostávali lístečky od komise, co mají vylepšit a podobně. U mě se pán zastavil, kouká na mě a povídá: Manten! (Plný počet bodů.) Páfekuto! (Perfect!) :D Tak já žádný lísteček nedostala :D
Přišel nás tam podpořit Nišino-sensei a v komisi byla Kodama-san z Kóbukanu, bylo to fajn. Pánové tam pořád poletovali a všechny kontrolovali, jestli mají dobře uvázané brnění a jsou vůbec hezcí, kdo nebyl, tomu to opravili (to nebylo jak zkoušky u nás :D ale taky tam byly samé děti, že :) ). Stres mě opustil po prvním menu u kirikaeši a tak nějak jsem si ty celé zkoušky užila :)
Ze zkoušek jsem zamířila rovnou na normální trénink, když už jsem byla v Nakanu :) a z tréninku pak na mši. V kostele sv. Ignáce už mají stromečky se světýlky :D náš otec by to asi nerozdýchal :3 a byla zase "folková mše", takže se zpívaly písničky i z Taizé.
Pondělí 7. 12.
Odpoledne na ikebanu, vyráběli jsme takové věnce :) pančelka povídala, ať to ukážu mamince. ...a že to je hezké. No, je strašný, ale snažila jsem se :D
A večer jsem jela na velvyslanectví na Mikulášskou besídku. Z nádraží Ebisu jsem směle vykročila úplně opačným směrem, naštěstí díky Google Maps a GPS jsem trefila s 15minutovým zpožděním O:) přišla jsem akorát na houslový koncertík, snědla jim kousek dortu, pár kousků ananasu, poslechla si Sushi In Da House, zažila pěkný trapas s Mikulášem, který, když vyčerpal zásobu dětí, upřel svůj zrak i na nebohé zahraniční studenty :D ...zazpívala si pár českých koled a šupala domů :) Byla to taková hodně nóbl akce na moje kytičkované boty, ale bylo to fajn :)
Tak to je tak nějak všechno O:)
Středa 2. 12.
Podařilo se mi udělat si trapas u pančelky z kaligrafie. Ale mohla za to ona. Pro jistotu se jí ptám, co všechno chce napsat na to novoroční přání, tak mi to nadiktuje a ukáže - a pak jí tam nakonec chybí kandži... tak to necháme být s tím, že jsou moc těžké O:)
Měla jsem pak sraz se slečnou, co v únoru přijede do Olomouce studovat a chce naučit něco česky :) Je moc milá a zvídavá, tak jsem jí slíbila, že něco... zkusím :D není to zas taková legrace, učit mateřský jazyk nějakého cizince :)
A večer na trénink, neb se blížily zkoušky. Nišino-sensei si zranil patu, tak si mě vzal do parády Šinkawa-sensei. Všechny senseje úplně zbožňuju. Až budu velká, chci být sensei.
Čtvrtek 3. 12.
Napsala jsem test z gramatiky na 100 %. Netuším, kdy jsem se to všechno stihla naučit a naládovat do sebe, ale povedlo se mi to. Heč heč. Bohužel nemám vyhráno a musím v učení pokračovat dál a dál :) Zkoušky tu budou cobydup.
Odpoledne jsem si udělala výlet na Ueno, kde jsem pobloudila a když jsem se, rozhodnutá už nebloudit, vracela stejnou uličkou zpátky a přemýšlela, koho se zeptám na cestu, onen kendó obchod se zjevil přímo přede mnou. To je specifikum kendó obchodů - objevují se a zase mizí, jak se jim zachce. Sebrala jsem jim tam jeden obyčejný šinaj, protože na zkoušky chodit s jedním je dost ošidná věc :D a ještě nové keikogi, které mi i podepsali :3 slintala jsem nad postavičkama z One Piece oblečených do bógu, ale prozatím jsem odolala O:)
Pátek 4. 12.
Mě čekaly dva testy, jeden na slovíčka, to byla hračka :) a pak ten na gramatiku. Jako jediná ze skupiny tam dostávám listy na N2 gramatiku, ostatní mají N1, o úroveň výš. Na listu je vždycky cca 5 výrazů, které byste do češtiny přeložili stejně (např. bez ohledu na), ale použitím se liší (použijeme s obecným výrazem/s konkrétním/ jen když má mluvčí červenou čepičku), takže naučit se těch výrazů pak 50 a pro každý jeho specifické použití, to byla práce o_O navíc, když jsem ve čtvrtek usnula, aniž bych se dostala alespoň za polovinu :D ale dohnala jsem to za páteční dopoledne a test dala na 12 bodů z 15, což bylo super.
Sobota 5. 12.
Drze jsem dospala trochu ze svého deficitu :P a mazala na trénink. Doladit detaily u kendó kihon kata, proběhnout se párkrát sem a tam a mlátit u toho senseje po hlavě, bylo fajn :3 a pak hurá domů...skoro O:) táhla jsem s sebou bógu (brnění), šinaje a bokken. A ještě jsem šla na procházku, kouknout se, kde mám vlastně další den tu tělocvičnu, kde se bude konat zkouška :D
Neděle 6. 12.
Nejlepší den :P
Zkoušky měly začínat v 9, tak si říkám, asi bych měla přijít dřív :D
Ne, neměla, příště budu vědět a pospím si o tu hodinu déle :D nejlepší bylo, jak jsem tam čekala a začaly se tam scházet děcka, spooooustu děcek (vyšší stupeň základní školy). Naštěstí ty davy mířily na basketballový zápas a na zkoušky kenda tam zůstalo jen 44 účastníků + nějaké doprovody :)
Byly to zkoušky od 3. do 1. kjú s tím, že šly dvě děti na 2. kjú a zbytek, těch 42 lidí, šlo na 1. kjú. Většina byli ti školáci :) pak dva kluci z mého dódža, jeden starší pán a dvě starší paní, které začaly s kendem spolu se svými dětmi a děsně je to bavilo.
Nejdřív jsme společně opakovali katy a pánové nás pozorovali a opravovali ty největší chyby. Pak už se šlo do bógu a postupně podle čísel se dělalo kirikaeši (taková sestava seků, kdy mlátíte druhého po hlavě o_O :D většinu z toho kryje vlastním mečem :D ) a pak měl každý dva zápasy. Já měla číslo 40, takže jsem byla skoro poslední. Na kirikaeši všichni spěchali, jako kdyby se tím rozcvičovali, já to vzala celkem pomaloučku polehoučku O:) no jo, aby sis pro sebe neurvala kousek pozornosti, co? :P
Tačiai, zápas, jsem měla nejdřív s mladou holkou, to bylo fajn, mlátily jsme se po hlavě. Pak jsem šla s tou jednou starší paní, která dělala krásné velké nápřahy, tak jsem jí dávala krásné údery na bok - dó O:) Všichni z toho byli paf, ale pro mě to bylo trochu - co jiného jsem mohla dělat? :D
Zkoušky udělali úplně všichni a taky dostávali lístečky od komise, co mají vylepšit a podobně. U mě se pán zastavil, kouká na mě a povídá: Manten! (Plný počet bodů.) Páfekuto! (Perfect!) :D Tak já žádný lísteček nedostala :D
Přišel nás tam podpořit Nišino-sensei a v komisi byla Kodama-san z Kóbukanu, bylo to fajn. Pánové tam pořád poletovali a všechny kontrolovali, jestli mají dobře uvázané brnění a jsou vůbec hezcí, kdo nebyl, tomu to opravili (to nebylo jak zkoušky u nás :D ale taky tam byly samé děti, že :) ). Stres mě opustil po prvním menu u kirikaeši a tak nějak jsem si ty celé zkoušky užila :)
Ze zkoušek jsem zamířila rovnou na normální trénink, když už jsem byla v Nakanu :) a z tréninku pak na mši. V kostele sv. Ignáce už mají stromečky se světýlky :D náš otec by to asi nerozdýchal :3 a byla zase "folková mše", takže se zpívaly písničky i z Taizé.
Pondělí 7. 12.
Odpoledne na ikebanu, vyráběli jsme takové věnce :) pančelka povídala, ať to ukážu mamince. ...a že to je hezké. No, je strašný, ale snažila jsem se :D
A večer jsem jela na velvyslanectví na Mikulášskou besídku. Z nádraží Ebisu jsem směle vykročila úplně opačným směrem, naštěstí díky Google Maps a GPS jsem trefila s 15minutovým zpožděním O:) přišla jsem akorát na houslový koncertík, snědla jim kousek dortu, pár kousků ananasu, poslechla si Sushi In Da House, zažila pěkný trapas s Mikulášem, který, když vyčerpal zásobu dětí, upřel svůj zrak i na nebohé zahraniční studenty :D ...zazpívala si pár českých koled a šupala domů :) Byla to taková hodně nóbl akce na moje kytičkované boty, ale bylo to fajn :)
Tak to je tak nějak všechno O:)
úterý 1. prosince 2015
Hodilo by se mi Duo Kýbl a Hadr
Úterý 1. prosince 2015
Jsem se dneska celkem naštvala o_O a uklidila celý byt. Taky jsem jediná, kdo tady kupuje věci jako toaleťák, mycí prostředky o_O ale dobrý -_- máme to teď tady pěkné. I můj pokojíček je pěkný.
Je tady pěkné počasí, víte? Deset stupňů, svítí sluníčko...
Dneska jsme měli sraz všech zahraničních studentů. Přišly konečně vypálené hrnečky, co jsme si vyráběli :) Můj se vcelku povedl, snad ho nerozbiju, až ho povezu domů :)
Jsem se dneska celkem naštvala o_O a uklidila celý byt. Taky jsem jediná, kdo tady kupuje věci jako toaleťák, mycí prostředky o_O ale dobrý -_- máme to teď tady pěkné. I můj pokojíček je pěkný.
Je tady pěkné počasí, víte? Deset stupňů, svítí sluníčko...
Dneska jsme měli sraz všech zahraničních studentů. Přišly konečně vypálené hrnečky, co jsme si vyráběli :) Můj se vcelku povedl, snad ho nerozbiju, až ho povezu domů :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)